SLP 12 (2017)

ního občanství. Řada smluvních stran, které umožňují dvojí či víceré občanství (dále jen dvojí občanství) i v takovém případě, již dobrovolné nabytí občanství cizího jako zásadní problém neloajality nevnímá. 231 Tento posun reflektuje i jednání států, které kvůli zavedení možnosti dvojího občanství odstoupily od některých svých dosavadních závazků. 232 I dnes však v Evropě existují státy, které si v daném případě na exkluzivi- tě jednoho občanství zakládají (například Rakousko, 233 Dánsko, Estonsko, Německo, Irsko, Litva, Lotyšsko, Nizozemí, Slovensko a Španělsko, ačkoliv jejich právní řády stanoví i výjimky z tohoto obecného principu). U dalších důvodů pozbytí státního občanství je již absence loajality výrazná – dobro- volná služba v cizí armádě je jako důvod odnímání občanství využívána dlouhodobě, 234 chování závažně poškozující státní zájmy je také jasným příkladem porušení věrnosti vůči státu. Případy, kdy osoba nabyla občanství podvodem či podobným jednáním, jsou považovány za tak zásadní, že je pozbytí umožněno i tehdy, pokud je pro tuto osobu výsledkem status apatridy. 235 Váha je přikládána i důvodům svědčícím o pozbytí opravdového pouta, jehož absence patří též mezi možné důvody odnětí. 236 V minulých letech řada států důvody pro odnětí občanství podrobila debatě a ve vni- trostátním právu zakotvené důvody se snažila rozšiřovat. Šlo mimo jiné o důvod boje v teroristické organizaci, který nezřídka jen rozšiřoval již existující důvod služby v ci- zím vojsku, či o prosté dodání dalších důvodů pro odnětí – spáchání teroristického aktu, vlastizrady, špionáže – kteréžto lze podřadit pod chování, které poškozuje zájmy státu. Více se touto aktuální otázkou budeme zabývat v části 4 této stati. 231 Dvojí občanství umožňuje Albánie, Bulharsko, nověji Česká republika i Dánsko. S určitými výhradami můžeme do této skupiny zařadit i Finsko, kde je změnou z roku 2011 dvojí občanství do určité míry umožněno, děti s vícerým občanstvím ale např. musejí mít po 22. roce věku dostatečné pouto s Finskem k tomu, aby mohli zůstat jeho občané, či Německo, které dvojí občanství umožňuje určitým skupinám. 232 Srov. Dánsko, které muselo kvůli zavedení dvojího státního občanství vypovědět kapitolu I Úmluvy (Rady Evropy) o omezení případů vícerého občanství a o vojenských povinnostech v případech vícerého občanství z roku 1963, ETS No. 95. 233 Rakousko ostatně pohrozilo sankcemi „nelegálním dvojím občanům“ poté, co hlasovali jako občané Turecka v referendu v dubnu roku 2017, EURACTIV [online], dostupné z: [cit. 2017-04-20] či Slovensko. Souhrnně ukazuje trend k akceptaci dvojího státního občanství v evropském prostoru GROOT de, G.-R., VINK, P.V. A Comparative Analysis of Regulations on Involuntary Loss of Nationality in the European Union. No. 75/December 2014. CEPS [online], do- stupné z: < https://www.ceps.eu/system/fi les/No%2075%20ILEC%20Loss%20of%20 citizenship%20 fi nal%20MAP%20%281%29.pdf> [cit. 2017-06-29]. 234 Zde je třeba mít na paměti ustanovení čl. 21 Evropské úmluvy o státním občanství, které hovoří o plnění branné povinnosti v případě dvojího či vícerého státního občanství. 235 Srov. čl. 7 odst. 3. Ibid. 236 K otázkám existence skutečného a efektivního pouta srov. ČEPELKA, Č., ŠTURMA, P. Mezinárodní právo veřejné , C.H. Beck, Praha 2008, s. 326, dále rozsudek Mezinárodního soudního dvora ve věci Nottebohm, ICJ Reports, 1955.

83

Made with FlippingBook Annual report