SLP 12 (2017)

o občanství. 246 Koncepčně jiná výjimka se ale uplatní ve Spojeném království, které není stranou EÚSO a ve vztahu k Úmluvě OSN o omezení případů bezdomovectví z roku 1961 má v této otázce učiněnou výhradu. 247 Zde je možné, aby byl (opět vedle podvodného získání občanství udělením nebo registrací či jeho získání při zamlčení podstatných okolností) naturalizovaný občan zbaven občanství i při vzniku bezdomo- vectví tehdy, jestliže má ministr vnitra za to, že je zbavení prospěšné veřejnému blahu, protože se daná osoba v době, kdy již měla britské občanství, chovala způsobem vážně ohrožujícím životní zájmy Spojeného království. 248 Další podmínkou ale je, že ministr vnitra musí mít rozumné důvody pro to se domnívat ( has reasonable grounds to believe ), že daná osoba může nabýt občanství jiného státu. 249 V ostatních případech je vznik bezdomovectví překážkou odnětí občanství. Francouzská úprava odnímání občanství také respektuje princip předcházení bezdomovectví, ačkoliv Francie není smluvní stra- nou ani EÚSO ani Úmluvy OSN o omezení případů bezdomovectví. Ačkoliv lze k odnětí občanství z důvodů neloajality kromě výše uvedených výjimek přistoupit jen u nositelů dvojího občanství, příslušné právní úpravy už nepředpokláda- Mezi zkoumanými státy existuje i rozdíl ve vymezení okruhu občanů, u nichž od- nětí občanství za akt neloajality přichází v úvahu. Zjednodušeně řečeno, dělící linie se většinou táhne mezi státy, které připouštějí odnětí jen ve vztahu k naturalizovaným občanům (těm, kteří občanství získali z jiného titulu než narozením), oproti těm, které tento krok umožňují i v případě rodilých občanů. V Belgii nelze například občanství odejmout u občanů, kteří občanství získali díky jednomu ze svých rodičů anebo ho získali narozením na základě uplatnění principu dvojího ius soli. 250 Ve Francii se čl. 25 občanského zákoníku vztahuje také na osoby, které občanství získaly z jiného titulu než prostým narozením. Občanství lze tedy odejmout osobě, která jej získala udělením, jí zkoumání skutečné efektivity daných státoobčanských pout. c) Podléhají možnosti odnětí všichni občané bez ohledu na způsob nabytí občanství? 248 Prospěšnost veřejnému blahu se vykládá jako odnětí z důvodu zapojení osoby do teroristických aktivit, špionáže, závažného organizovaného zločinu, válečných zločinů nebo jiného nepřijatelného jednání (UKVI Nationality Instructions, vol. 1 ch. 55. [online], dostupné z: [cit. 2017-06-16]. 249 § 40 odst. 4 A British Nationality Act 1981. Naturalizací se zde rozumí nabytí státního občanství udě- lením (§ 6 ve spojení s přílohou 1 zákona). 250 WAUTELET, P. Deprivation of Citizenship for ‚Jihadists‘ Analysis of Belgian and French Practice and Policy in Light of the Principle of Equal Treatment ). [online], dostupné z: [cit. 2017-06-30] cituje čl. 8 a 9 belgic- kého zákona o občanství, podle nichž občanství nabude narozením ten, jehož jeden z rodičů má belgické občanství (klasické ius sanguinis , čl. 8) nebo ten, kdo jej získal osvojením belgickým občanem (čl. 9). Belgické občanství získá narozením i ten, kdo se narodí v Belgii a jehož alespoň jeden z rodičů se také narodil v Belgii (dvojí ius soli , čl. 11/1). 246 Le code de la nationalité belge a čl. 14 odst. 1 a 4 Rijkswet Nederlanderschap. 247 Blíže srov. KINDLOVÁ, M. op. cit., s. 175.

87

Made with FlippingBook Annual report