PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2025 - Morávek (ed.)

a to buď proto, že jejich stav se zhoršil a péče, kterou dosud čerpali ve svém domácím prostředí už nedostačuje a další služby nejsou dostupné, nebo proto, že dosud žádnou péči nepotřebovali a v nově nastalé situaci nemají, kdo by se o ně postaral. Zákon o sociálně-zdravotním pomezí v této oblasti zřejmě dostatečně negarantu je dostupnost dlouhodobé péče, resp. v podstatě nepředpokládá povinnost poskytnout dlouhodobou péči v domácím prostředí, čímž se tato úprava poněkud míjí účinkem, resp. nenaplňuje v tomto aspektu očekávání, která byla s jeho tvorbou spojena. Samozřejmě by to bývalo znamenalo vynaložit nemalé náklady na zřizování takových poskytovate lů, a to především těch terénních, kteří by byli schopni poskytovat dlouhodobou péči i ve vyšší intenzitě za dostupné ceny. V současné době přitom je takových služeb velký nedostatek a zároveň jsou pro toho, kdo potřebuje dlouhodobou péči, velmi drahé. Sociálně-zdravotní pomezí přitom zrovna tuto službu ponechává v podstatě beze změny a cílí na služby pobytové, resp. služby v zařízeních, nikoli ty poskytované mimo ně. Lze to vnímat jako značnou slabinu přijaté právní úpravy. 2.3 Komunitní služby Jedním z dalších problémů stávajícího systému je skutečnost, že pobytové sociál ní služby dlouhodobé péče jsou většinou poskytovány v pobytových zařízeních, často s poměrně velkou kapacitou. 4 V současnosti je nicméně v evropských zemích kladen důraz na komunitní péči, která co nejvíce odpovídá domácímu prostředí. Zákon o sociálně-zdravotním pomezí v reakci na tento trend zavádí tzv. služby komunitního charakteru. Ustanovení § 33a zákona o sociálních službách cílí primár ně na prevenci segregace, když služby komunitního charakteru definuje jako „Terénní služby, ambulantní služby a pobytové služby, které jsou poskytovány takovým způsobem, aby umožňovaly osobě nezávislý způsob života odpovídající svou povahou běžnému životu osob jejího věku a zabraňovaly její segregaci.“ Prevence segregace klientů takových služeb má být zajištěna umístěním takové služby. Citované ustanovení upravuje pravidla pro umístění takové služby: „Umístěním ambulantní služby poskytované jako služba komu nitního charakteru nesmí dojít k vytváření lokalit s vyšším počtem osob, jimž je tato sociální služba určena. Pobytové služby poskytované jako služby komunitního charakteru se posky tují pouze v bytě, bytovém domě nebo rodinném domě umístěném v běžné zástavbě obce. 4 Poslední data ČSÚ uvádějí, že: „Ke konci roku 2024 žilo v Česku téměř 34 tis. osob v domovech pro seniory, 25,5 tis. v domovech se zvláštním režimem a bezmála 11 tis. v domovech pro osoby se zdravotním postižením. Azylové domy obývalo přes 5 tis. osob a 4 tis. žily v chráněném bydlení. Z terénních či ambu lantních sociálních služeb měla nejvíce klientů pečovatelská služba, za rok 2024 to bylo 90 tis. klientů, ná sledovaly terénní programy s 66 tis. klienty a sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi s 36 tis. klienty. Odlehčovací službu využilo 16 tis. osob a osobní asistenci bezmála 12 tis. osob.“ – srov. https://csu.gov. cz/socialni-sluzby?pocet=10&start=0&podskupiny=194&razeni=-datumVydani#socialni-sluzby. K tomu rovněž studie Asociace poskytovatelů sociálních služeb: Analýza segmentu sociálních služeb s akcentem na pobytové a ambulantní služby pro seniory. 2020. dostupné na https://www.apsscr.cz/media/sluzby/ knihovna/odborna-publikacni-cinnost/dokumenty/analyza-segmentu-socialnich-sluzeb.pdf

101