PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2025 - Morávek (ed.)

Výslovný projev vůle rozlišuje dvě základní formy, a to buď ústní, nebo písemnou. 8 Pro účely tohoto článku ponechme ústní formu stranou. Občanský zákoník stanovuje jako základní zásadu právních jednání zásadu bezfor málnosti (viz § 559 OZ). Její podstata spočívá v tom, že každý si může pro své právní jednání formu, jakou chce, respektive jakou si dohodne u vícestranných právních jed nání, ledaže zákon stanoví jinak. Na uvedené ustanovení občanského zákoníku navazuje jeho § 564, který upra vuje změny obsahu právního jednání. Stanovuje, že vyžaduje-li zákon právní jednání v určité formě, lze jej měnit pouze v téže formě (případně přísnější). K omezení formy ujednáním uvádí, že obsah právního jednání lze změnit i v jiné formě, pokud to ujed nání stran nevylučuje. Pro zajímavost mohu na tomto místě zmínit, jak současná rozhodovací praxe Nejvyššího soudu zdůrazňuje autonomii vůle. Podle něj totiž, pokud si strany ujednají omezení formy, nelze takové omezení formy považovat za permanentní nebo nezruši telné. Nejvyšší soud dovozuje, že i když si strany výslovně sjednají omezení na písem nou formu, od takového ujednání se mohou uchýlit i bez dodržení písemné formy. Doložku písemné formy tedy lze zrušit i ústně. Podle soudu totiž později projevená vůle má vždy přednost před dříve projevenou vůlí. Nejvyšší soud přímo uvádí: „ Dohodou o opuštění dříve vyhrazené formy je tedy možno se z výhrady vyvázat, a to i v jiné formě .“ 9 S přihlédnutím k subsidiárnímu použití občanského zákoníku i pro pracovně právní vztahy platí, že subjekty pracovněprávních vztahů mohou při právním jednání využít formy, jaké uznají za vhodné, ledaže jsou podle výše uvedené zásady omezeny. Zákoník práce nicméně stanoví požadavek písemné formy pro řadu právních jed nání, např. pro pracovní smlouvu podle § 34 odst. 2 ZPr a její změny (§ 564 OZ) či pro všechny právní jednání směřující k rozvázání pracovního poměru, tj. pro dohodu o rozvázání pracovního poměru (§ 49 odst. 2 ZPr), výpověď z pracovního poměru (§ 50 odst. 1), okamžité zrušení pracovního poměru (§ 60 ZPr in fine) a zrušení pra covního poměru ve zkušební době (§ 66 odst. 2 ZPr). Bez zajímavosti není, že zákoník práce požadavek písemné formy u některých právních jednání zdůrazňuje přísnější sankcí, kdy se k danému právnímu jednání ne přihlíží. Činí tak zejména ve vztahu k jednostranným způsobům rozvázání pracovního poměru (viz tatáž ustanovení jako u písemné formy) nebo například u formy kolek tivní smlouvy (§ 27 odst. 3 ZPr), kde dokonce zákoník práce vedle standardní písem né formy vyžaduje, aby podpisy obou (všech) smluvních stran byly na jediné listině ( a contrario obecná úprava v § 561 odst. 2 OZ).

8 HANDLAR, Jiří. § 559: Forma právních jednání. In: LAVICKÝ, Jan et al. Občanský zákoník I: komen tář. 2. vydání. Velké komentáře. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1781. ISBN 978-80-7400-852-8. 9 Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2025, sp. zn. 23 Cdo 2565/2024, zejména odst. 22.

113