PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2025 - Morávek (ed.)

Pro úplnost je třeba uvést, že nepanuje jednoznačná shoda, zda formulace „nepři hlíží se“ značí sankci zdánlivosti, či absolutní neplatnosti. 10 Podle Nejvyššího soudu záleží na účelu a smyslu dané právní normy. 11 Konkrétně v otázce výpovědi potom Nejvyšší soud dovozuje zdánlivost. 12 Jak jsem zmínil v úvodu, zákoník práce požadavky na formu některých jednání (právních i faktických) stanovuje nepřímo prostřednictvím podmínek doručování. 2.1 Doručování v pracovněprávních vztazích a vliv na formu právních a faktických jednání Zákoník práce v § 334 a následujících upravuje podmínky doručování někte rých „písemností“. Konkrétně jde o „ doručování výpovědi, okamžitého zrušení, zruše ní ve zkušební době a dalších písemností týkajících se skončení pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti, s výjimkou dohody podle § 49 a § 77 odst. 5 písm. a), a při doručování odvolání z pracov ního místa vedoucího zaměstnance nebo vzdání se tohoto místa, mzdového výměru nebo platového výměru “. Pokud zaměstnavatel či zaměstnanec činí taková právní (nebo faktická) jednání, zákoník práce nahrazuje teorii dojití 13 podmínkami doručování. Teorie dojití je obecně založena na tom, že adresné právní jednání vyvolává právní účinky tehdy, dojde-li do dispoziční sféry adresáta. Do sféry dispozice se právní jedná ní dostává tehdy, kdy má adresát možnost se s projevem vůle objektivně seznámit bez ohledu na to, zda se s projevem vůle skutečně seznámí. 14 Naopak zákoník práce u uvedených jednání vyžaduje, aby byly dodrženy striktní a formální podmínky, 15 aby adresné právní (nebo faktické) jednání mohlo vůči adresá tovi vyvolávat právní účinky, pokud si jej přímo nepřevezme. 16 Vedle toho však stanovuje určité požadavky na formu jednání v elektronické po době, a to v § 335 odst. 4, pokud jedná zaměstnavatel, a v § 337 odst. 3, pokud jedná zaměstnanec. Požadavek je stanoven tehdy, jedná-li se prostřednictvím sítě nebo služby 11 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2018, sp. zn. 29 Cdo 5943/2016 – body 20 až 24. 12 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2020, sp. zn. 21 Cdo 2886/2019: „Z citovaných ustanove ní [§ 52 písm. c), § 50 odst. 1 a § 4 ZPr ve znění účinném do 30. 9. 2015 a § 561 odst. 1 OZ – pozn. autora] mimo jiné vyplývá, že – jak správně dovodil odvolací soud – výpověď z pracovního poměru je zdánlivým (nicotným, putativním) právním jednáním také tehdy, nebyla-li učiněna v písemné formě, tedy i v případě, že neobsahuje podpis jednajícího (srov. § 561 odst. 1 o. z.).“ 13 Viz právní jednání vůči nepřítomné osobě podle § 570 až § 573 OZ. 14 Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003. 15 V případě doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb platí také hierarchie – podříze nost doručování na pracovišti zaměstnavatele. 16 Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. července 2010, sp. zn. 21 Cdo 1350/2009. 10 Viz např. MORÁVEK, Jakub. K neplatnosti a ke zdánlivosti právních jednání v pracovněprávních vzta zích. Právní rozhledy. 2022, roč. 30, č. 8, s. 289–289.

114