PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2025 - Morávek (ed.)

Zde se z hlediska zaměření příspěvku nabízí pouze zopakovat a zdůraznit nesysté movost právní úpravy, jde-li o pravidla počítání času u dob v pracovněprávních vzta zích, kterou změna ust. § 51 odst. 1 ZPr přinesla. Konkrétněji řečeno, obecná pravidla pro počítání času (dob a lhůt) v soukromém právu obsahuje ust. § 605 až 608 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 11 Z hlediska zaměření tohoto příspěvku bude z odkazované právní úpravy pozornost směřována primárně na ust. § 605 odst. 2 ObčZ, dle kterého „ Konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce .“ Vůči občanskoprávní úpravě počítání času u dob v rozsahu alespoň jednoho dne, tj. i vůči ust. § 605 odst. 2 ObčZ, je pro pracovněprávní vztahy obecně zvláštní právní úpravou ust. § 333 ZPr, dle kterého „ Doba počíná prvním dnem a končí uplynutím po sledního dne stanovené nebo sjednané doby; to platí také v případě, kdy je uplynutím doby podmíněn vznik nebo zánik práva. “ Z citované dikce zákoníku práce je ve vztahu k ust. § 605 odst. 2 ObčZ dovozo váno, 12 že oproti občanskoprávní úpravě doba určená podle týdnů, měsíců nebo let nepřipadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který při padá skutečnost, od níž se doba počítá, nýbrž na den, který takovému dni předchází. Pro tuto chvíli ponechme stranou, že bez historické reflexe výkladu a aplikace ust. § 266 odst. 5 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, který bylo do prvého zákoníku práce doplněn s účinností od 1. ledna 1989 zákonem č. 188/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce, lze ze slov ust. § 333 ZPr toto obecně přijímané pravidlo dovodit jen obtížně, neboť text sám o sobě vlastně říká pouze to, že doba začíná svým počátkem a končí svým koncem, tzn. ustanovení by bylo také možné interpretovat tak, že fakticky jen opakuje, co stanoví občanský zákoník, a jeho význam spočívá pouze ve větě za středníkem, která se vztahuje k ust. § 601 až § 604 ObčZ. Ust. § 333 ZPr se nicméně s ohledem na ust. § 51 odst. 1 ZPr pro výpovědní dobu při výpovědi z pracovního poměru od 1. června 2025 nepoužije, když se nová zákonná dikce obloukem vrací pro tento jediný případ k počítání času podle ust. § 605 odst. 2 ObčZ. Dochází tak k dalšímu tříštění a složitostem, když přecházíme od stavu, kdy pro všechny doby v zákoníku práce ( de facto i pro výpovědní dobu při výpovědi z pracovní ho poměru) platilo pravidlo zavedené v ust. § 333 ZPr s tím, že u výpovědi z pracovní vek, J. (ed.) Zákoník práce a sociální zabezpečení 2024 . Praha: Právnická fakulta Univerzity Karlovy. 2024. s. 51–62. 11 Dále jen ObčZ 12 Srov. například Doležílek, J. In Bělina, M., Drápal, L. a kol. Zákoník práce. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1504.

21