PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2025 - Morávek (ed.)

1. Vymezení mateřské dovolené a rodičovské dovolené v právu EU Dříve než je možno přistoupit ke zkoumání úpravy institutů mateřské a rodičov ské dovolené v právu EU, je dle mého názoru potřeba alespoň rámcově vymezit, co je vlastně dle práva EU „mateřská dovolená“ a „rodičovská dovolená“. V právu EU, podobně jako právu českém, nenalezneme explicitní definici pojmu „mateřská dovo lená“ a do přijetí Směrnice 2019/1158 jsme nenalezli ani definici pojmu „rodičovská dovolená“, a to ačkoliv je právo EU ve svých předpisech i před přijetím Směrnice 2019/1158 oba používalo a stále (ve vztahu k pojmu „mateřská dovolená“) i nadále používá. Definici pojmů mateřská dovolená a rodičovská dovolená bylo nutno před přijetím Směrnice 2019/1158 (a u pojmu „mateřská dovolená“ stále je) dovodit z textu jednotlivých předpisů EU, ve kterých právo EU mateřskou dovolenou a rodičovskou dovolenou upravovalo a upravuje. V prvé řadě je možné konstatovat, že právo EU instituty mateřské a rodičovské dovolené považuje za základní práva Evropské Unie. K tomuto závěru je nutno dojít z toho důvodu, že právo na mateřskou a rodičovskou dovolenou je zakotveno v základních dokumentech EU, a to v prvé řadě ve Smlouvě o EU (článek 33), a zároveň v Listině základních práv EU (článek 33). Právo na mateř skou dovolenou a rodičovskou dovolenou je ve zmíněných právních předpisech v člán cích č. 33 shodně, pod nadpisem „Rodinný a pracovní život“, v odstavcích druhých, zakotveno tak, že „V zájmu zachování souladu mezi rodinným a pracovním životem má každý právo na placenou mateřskou dovolenou a na rodičovskou dovolenou po narození nebo osvojení dítěte“. Smlouva o EU a Listina základních práv EU tedy dává odpověď na to, jakými právními instituty v právu EU mateřská a rodičovská dovolená jsou – jde o jedna ze základních práv Evropské Unie. Předmětné dokumenty ale poskytují odpověď na otázku, co je obsahem těchto práv v právu EU, pouze částečně. Smlouva o EU a Listina základních práv EU totiž, ve vztahu k rodičovské dovolené, stanoví okamžik, kdy právo (nárok) na rodičovskou dovolenou vznikne, a to tak, že právo na rodičovskou dovolenou vzniká „po narození nebo osvojení dítěte“, a zároveň, ve vztahu k mateřské dovolené, sta noví, že je „placená“. K tomu, aby bylo možné pojem mateřská dovolená definovat zcela, potřebujeme analyzovat ještě další předpis EU, kterým je Směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (desátá směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (dále jen Směrnice Rady 92/85/EHS ). O mateřské dovolené Směrnice Rady 92/85/EHS v článku 8. odstavci 1. stanoví, že „Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že těhotná zaměst nankyně, zaměstnankyně krátce po porodu, a kojící zaměstnankyně, které uvědomí svého zaměstnavatele o svém stavu, mají nárok na nepřetržité období nejméně 14 týdnů mateřské dovolené rozložené před nebo po porodu v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi.“ a v odstavci 2., že „Mateřská dovolená uvedená v odstavci 1 musí zahrnovat povinnou mateřskou dovolenou v rozsahu nejméně 2 týdnů rozlo žených před nebo po porodu v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo

30