PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2025 - Morávek (ed.)

zvyklostmi .“ Na základě shora citovaných ustanovení lze tedy uzavřít, že dle práva EU je mateřská dovolená základním právem Evropské Unie, zajišťujícím zaměstna ným těhotným ženám, ženám krátce po porodu, a kojícím ženám, které uvědomí svého zaměstnavatele o svém stavu, nepřetržité placené období nejméně 14 týdnů rozložené před nebo po porodu, které musí zahrnovat povinnou mateřskou dovo lenou v rozsahu nejméně 2 týdnů před nebo po porodu. Předpisem EU, kterým byla rodičovská dovolená upravená před přijetím Směrnice 2019/1158, byla Směrnice Rady 2010/18/EU ze dne 8. března 2010, kterou se pro vádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená mezi organizacemi BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS a zrušuje se směrnice 96/34/ES (dále jen Směrnice Rady 2010/18/EU ), kterou Směrnice 2019/1158 zrušila. Ustanovení 2 přílohy Směrnice rady 2010/18/EU, obsahovalo text evidované rámcové dohody o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS (dále jen Dohoda o rodičovské dovolené ), která zůstává v platnos ti i po přijetí směrnice 2019/1158 vztahující se „ na všechny pracovníky, muže i ženy, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovněprávním vztahu vymezeném právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi platnými v každém členském státě“ , nadepsané „Rodičovská dovolená“ v odstavci 1. přiznává pracujícím mužům a ženám individuální právo na rodičovskou dovolenou z důvodu narození nebo osvojení dítěte, aby mohli o toto dítě pečovat do dosažení stanoveného věku, nejvýše osmi let, který definují člen ské státy nebo sociální partneři .“ Zároveň odstavec 2. téhož článku Dohody o rodičovské dovolené stanov í , že „ Právo na dovolenou bude přiznáno na dobu nejméně čtyř měsíců a v zájmu podpory rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy by mělo být v zásadě udělováno jako právo nepřenosné. Pro podporu rovnoměrnějšího čerpání dovolené oběma rodiči bude nepřenosný alespoň jeden z těchto čtyř měsíců. Prováděcí pravidla ohled ně tohoto nepřenosného období budou stanovena na vnitrostátní úrovni právními před pisy nebo kolektivními smlouvami s přihlédnutím ke stávajícím ustanovením v členských státech, týkajícím se dovolené.“ Za nutné považuji poznamenat, že Evropský soudní dvůr (dále jen ESD ) judikoval, že právo na rodičovskou dovolenou náleží výlučně za městnaným rodičům a nikomu jinému 2 , např. prarodičům, a to i kdyby rodiče svého práva nevyužili. Na základě shora citovaných předpisů EU tedy bylo možné uzavřít, že i před přijetím Směrnice 2019/1158 byla dle práva EU rodičovská dovolená základním právem Evropské Unie, zajišťujícím zaměstnaným rodičům v pracovněprávním vzta hu pracovní volno z důvodu narození nebo osvojení dítěte za účelem péče o toto dítě, a to ačkoliv předpisy EU takovou definici neobsahovaly, když přijetím Směrnice 2019/1158 je tato definice explicitně uvedená v článku 3, odstavci 1, písmeno b) směrnice 2019/1158.

2 Viz rozsudek ESD ze dne 16.9.2010 ve věci Zoi Chatzi v. Ipourgos Ikonomikon (C-149/10).

31