PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2025 - Morávek (ed.)

kdy obecná norma působící na všechny adresáty je příliš široká, a na některé adresáty působí nepřípustně nevýhodněji než na jiné; zadruhé jde o situaci, kdy právní norma upravuje výjimku, která nepřiměřeně dopadá na určitou skupinu lidí. 16 Nepřímou dis kriminací nicméně není, pokud dané ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné. 2.3 Nepřímá diskriminace v podobě neposkytnutí přiměřeného opatření Speciálním typem nepřímé diskriminace z důvodu zdravotního postižení podle ustanovení § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona je potom také odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, která by měla směřovat k tomu, aby měl člověk s postižením přístup k určitému zaměstnání, k výkonu pracovní činnosti nebo funkčnímu nebo jinému postupu v zaměstnání, aby mohla využít pracovního pora denství, nebo se zúčastnit jiného odborného vzdělávání, nebo aby mohla využít služeb určených veřejnosti. Tato forma nepřímé diskriminace je speciální v tom, že se týká pouze diskriminačního důvodu zdravotního postižení a vztahuje se pouze na oblast přístupu k zaměstnání a ke službám určeným veřejnosti. O nepřímou diskriminaci podle § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona se nejed ná, pokud by takové opatření představovalo pro zaměstnavatele nebo poskytovatele služeb určených veřejnosti nepřiměřené zatížení. Rozhodování o tom, zda konkrétní opatření představuje nepřiměřené zatížení, je upraveno v ustanovení § 3 odst. 3 anti diskriminačního zákona. Dle něj je třeba vzít v úvahu: a) míru užitku, kterou má osoba se zdravotním postižením z realizace opatření, b) finanční únosnost opatření pro fyzickou nebo právnickou osobu, která je má realizovat, c) dostupnost finanční a jiné pomoci k realizaci opatření a d) způsobilost náhradních opatření uspokojit potřeby osoby se zdravotním posti žením. Za nepřiměřené zatížení se potom nikdy nepovažuje opatření, které je zaměstna vatel nebo poskytovatel služeb povinen uskutečnit podle zvláštního právního předpisu (§ 3 odst. 4 antidiskriminačního zákona).

16 Tamtéž, s. 53.

71