PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2025 - Morávek (ed.)

identifikovat některé slabiny přijaté právní úpravy a zároveň vyzdvihnout potenciál některých nových ustanovení.

2. Vybraná ustanovení sociálně-zdravotního pomezí

2.1 Sociálně-zdravotní služby – stručná definice, žádný home-care Zákon o sociálně-zdravotním pomezí v ustanovení § 36 odst. 1 vymezuje sociálně- -zdravotní služby jako „vzájemně koordinované poskytování sociální a zdravotní péče oso bě, jejíž stav vyžaduje poskytování sociální a zdravotní péče současně“ . Tímto je v podstatě vymezena dlouhodobá péče, která z povahy věci zahrnuje jako sociální, tak i zdravotní aspekty. Zákonodárce šel však v otázce „umístění“ těchto služeb cestou zaměření se na péči poskytovanou v zařízeních sociálních služeb. Ustanovení § 36 odst. 2 stanoví, že „so ciálně-zdravotní služby lze poskytovat v centrech denních služeb, denních stacionářích, týdenních stacionářích, domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seni ory, domovech se zvláštním režimem, centrech duševního zdraví nebo v zařízeních odleh čovacích služeb, a to na základě oprávnění k poskytování sociálních služeb v těchto zaříze ních sociálních služeb a zároveň oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách.“ Tímto ustanovením se z konceptu sociálně-zdravotních služeb v podstatě „vypad ly“ sociálně-zdravotní služby poskytované v domácím prostředí. Přitom právě o tyto služby mají ti, kteří je potřebují, dlouhodobě největší zájem a současná nabídka tako vých služeb naprosto není schopna uspokojit poptávku po nich. Je pravdou, že domácí péče je již upravena v zákoně o zdravotních službách – v ustanovení § 10. Od úpra vy sociálně-zdravotního pomezí nicméně bylo bývalo snad možné očekávat, že právě na dostupnost této formy péče položí větší důraz, resp. že posílí aspekt domácí sociál ně-zdravotní služby a nastaví vymahatelná pravidla pro jejich dostupnost – místní i ča sovou. Zákonodárce však zvolil méně ambiciózní, byť i tak nelehkou cestu úpravy so ciálně-zdravotních služeb poskytovaných v zařízeních zdravotních či sociálních služeb. Současně je třeba zdůraznit, že zákon o sociálně-zdravotním pomezí stanoví novou povinnost pro všechny poskytovatele pobytových sociálních služeb, již poskytují dlou hodobou péči, aby poskytovali i zdravotní služby v rozsahu ošetřovatelské péče podle zákona o zdravotních službách (srov. § 80a zákona o sociálních službách). Zároveň je stanovena povinnost zdravotní pojišťovny s poskytovatelem takové ošetřovatelské zdravotní služby poskytované v zařízeních sociálních služeb uzavřít smlouvu a ošet řovatelskou péči jakožto zdravotní službu hradit ze zdravotního pojištění (srov. § 17a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění). Tato ustanovení nabyla účinnosti dnem vyhlášení zákona. Pro mnoho pobyto vých zařízení sociálních služeb může být přitom tento požadavek problematický, resp.

99