SLP 10 (2016)

nalezneme ve smluvním (resp. obyčejovém 3 ) vymezení, jež určuje mantinely pro vý- klad a aplikaci pojmu státy. Při interpretaci a aplikaci závazku však dochází k určitým mezním případům, kdy se povinnost států nenavracet stává předmětem sporu. Ponecháme-li stranou zjevná po- rušení povinnosti, příp. situace, kdy se hrozba porušení vylučuje kupříkladu z hledis- ka práva sporně vnímanými diplomatickými zárukami, jedná se především o aplikaci daného principu na moři. Je možné vztáhnout povinnost státu nenavracet i za jeho hranice? Lze hovořit o extrateritoriálním účinku principu non-refoulement ? Anebo je možné o něm uvažovat jen u některých normativních vymezení daného principu? V evropském kontextu si můžeme představit situaci uprchlíků přijíždějících na lodích přes Středozemní moře. Jsou za nějakých okolností chráněni principem non-refoule- ment před navrácením do své země původu i v době plavby na volném moři, tedy mimo jurisdikci států? Může nějaký (jiný než domovský) pobřežní stát lodě s uprch- líky navracet do místa, odkud vyjely, a neporušit princip non-refoulement ? 4 Odpovědi na pokládané otázky mají kromě teoretických aspektů značný vliv na životy lidí, kteří odcházejí ze svých zemí, a na státy, do nichž se snaží přicházet. V následující stati dávám pro možné odpovědi právní základ. Nejprve se budu věnovat smluvním závazkům států týkajícím se principu non-refoulement , pak krát- ce úvahám o obyčejovém charakteru tohoto principu, a následně zaměřím pozornost na možnost jeho extrateritoriálního účinku; zde se zastavím u vybrané judikatury rele- vantních mezinárodních soudních a kvazisoudních orgánů. Na první pohled se může zdát, že se tématem zabývám příliš široce a zkoumám i smluvní instrumenty, které nemají s otázkou extrateritoriálního účinku příliš co společného. Činím tak ale proto, že okolo non-refoulement panuje řada mýtů a mnohdy je pojem používán jako zaklína- dlo – bez znalosti reálného obsahu a rozsahu. Měli bychom si kupříkladu uvědomit, že sice existuje jen jeden princip non-refoulement , je ale vtělen do řady norem s různým obsahem, a tak jej není možné aplikovat vždy a na každého ve stejném rozsahu. S ohledem na zaměření publikace je zkoumán princip non-refoulement a jeho ex- trateritoriální dopad ve vztahu k uprchlíkům, nutně ale beru v potaz lidskoprávní kontext, který nicméně zůstává z důvodu rozsahu pouhým kontextem.

3 O stabilizaci obyčeje zákazu navracení (podle mého názoru ale jen v určitém rozsahu) se dlouhodobě hovoří v nauce. 4 Zde ponechávám stranou zjevné problémy plynoucí ze vstupu (patrně často válečných) lodí do terito- riálních vod jiného státu a předpokládám, že tam by si stát danou možnost s příslušným státem smluvně ukotvil.

8