SLP 10 (2016)

nost dodržovat, může nicméně svědčit o jejich vůli princip non-refoulement respektovat i v případné širší podobě. Bangkokské principy, 38 pro některé asijské země jediný dokument, který je přiměl k vyjádření jejich stanoviska k problematice uprchlíků, 39 jsou instrumentem, který není v praxi příliš vnitrostátním právem států reflektován. Upravují princip non-refou- lement včetně odmítnutí na hranici. 40 I v tomto dokumentu je obsažena širší definice uprchlíka, povinnost nenavracení je ale vztažena jen na konvencionální uprchlíky. Všechny regionální uprchlické úpravy mají společnou absenci kontrolních mecha- nismů, které by strážily plnění smluv; zde ostatně jen následují „špatný příklad“ úpravy univerzální. Jediná úprava v rámci EU má určitý potenciál v rozsudcích Soudního dvora Evropské unie, avšak zde nejde o standardní prostředek nápravy újmy činěné jednotlivci, neboť ten má k soudu limitovaný přístup. Je to pak paradoxně lidskoprávní normativita, tedy úprava jiné oblasti mezinárodní- ho práva, která do jisté míry umožňuje kontrolu dodržování principu non-refoulement . Samozřejmě tak nečiní pro závazky plynoucí z uprchlických instrumentů, ale kontrola povinnosti států nenavrátit osobu do smluvně vymezeného nebezpečí do jejich juris- dikce patří. Některé regionální úpravy lidských práv jsou podobné úpravě uprchlické, kupříkladu americká explicitně zakazuje navrácení osoby do země, kde jsou její život či osobní svoboda ohroženy z důvodu rasy, národnosti, náboženství, sociálního statusu či politických názorů, 41 u jiných je princip non-refoulement dovozován až skrze judika- turu, například čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 42 S ohledem na neexistenci lidskoprávního systému v regionu Asie a Oceánie nemůžeme Princip non-refoulement byl vtělen do několika mezinárodních smluv, k jeho respek- tování se zavázalo značné množství států. Lze proto vést úvahy o tom, zda uvedený princip jako takový, tedy nejen ve svém vymezení ve vztahu k uprchlíkům, již získal obyčejový charakter. 38 Bangkokské principy o postavení a zacházení s uprchlíky, přijaté Asijsko-Africkou poradní právní or- ganizací v Bangkoku 31. 12. 1966 (dále též Bangkokské principy), zásadně revidované v roce 2001 a vydané v tomto roce jako Konečný text přepracovaných Bangkokských principů z roku 1996 o posta- vení a zacházení s uprchlíky. Text publikován v Collection of International Instruments and Legal Texts Concerning Refugees and Others of Concern to UNHCR. Volume III: Regional instruments. Geneva: UNHCR, 2007. S. 1182. 39 Mezi státy, které se k principům v roce 2001 vyjádřily, patřily státy, které nejsou stranou žádného – ani univerzálního, ani regionálního – uprchlického instrumentu, kupříkladu Bahrajn, Spojené arabské emi- o ukotvení principu non-refoulement v takovém systému hovořit. ͷ.ͺ Lze – a v jakém rozsahu? – hovořit o obyčejovém charakteru principu non-refoulement ?

ráty, Singapur, Indie, Omán či Pakistán. 40 Srov. čl. III Bangkokských principů.

41 Srov. čl. 22 odst. 8 Americké úmluvy o lidských právech z roku 1969. 42 Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1951.

16