SLP 10 (2016)

Co se týče přesvědčení o právní závaznosti, tedy prvku opinio iuris , pak jsou na mís- tě následující úvahy. Ukotvení principu nalezneme v mnoha úmluvách. Příslušná ustanovení Úmluvy proti mučení a Mezinárodního Paktu o občanských a politických právech mohou být považovány za dostatečně určité, a tedy obyčejotvorné, 43 o vyme- zení v Úmluvě o právním postavení uprchlíků lze mít určité pochybnosti s ohledem na odst. 2 čl. 33. Regionální úpravy cílené na uprchlíky princip zmiňují dostatečně jasně, stejně jako lidskoprávní instrumenty. Počet států, které jsou smluvní stranou některého z instrumentů, je vysoký, a jsou mezi nimi i mocnosti, což je pro vznik obyčeje též významné. 44 Zároveň je většina států stranami regionálních instrumentů, které též povinnost nenavracení v určitém rozsahu garantují. Pokud se podíváme na konkrétní počty, zjistíme, že ze 193 států sdružených v Organizaci spojených národů 45 pouze 25 není stranou Mezinárodního Paktu o občanských a politických právech. Z těchto 25 států jsou některé státy stra- nou Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984, která zakotvuje non-refoulement v případě, že osobě hrozí mučení. Ani jednoho z instrumentů, které jsou z hlediska utváření principu non-re- foulement relevantní, není stranou jen o málo více než deset států. Mezi jinými např. státy Omán, který se k otázce zkoumaného principu vyjádřil ve svém stanovisku k re- vidovanému textu Bangkokských principů, kde navrhoval, aby se princip vztahoval jen na uznané uprchlíky, nikoli na ty, kdo útočiště hledají, což znamená, že ve svém ofi- ciálním prohlášení nezpochybňoval princip non-refoulement jako takový. Z tohoto lze usuzovat na jeho potenciální souhlasné stanovisko, či minimálně neochotu být trvalým protestujícím proti vzniku obyčeje. 46 Usus longaevus , kvalifikovanou praxi, lze shledat v uplatňování tohoto principu řadou států již po několik desetiletí. Princip je ovšem často porušován, a to i státy, které jsou smluvními stranami některého z instrumentů. Mezi jinými jde o navracení uprchlíků ze Severní Koreje ze strany Číny (stranou např. Paktu) zpět do jejich domovské země. 47 Mezinárodní právo však nepožaduje bezchyb- 43 North Sea Continental Shelf Cases (Federal Republic of Germany/Netherlands, Federal Republic of Germany /Denmark), Judgment of 20 February 1969, odst. 72. Český překlad srov. ŠTURMA, P. a kol. Casebook: Výběr případů z mezinárodního práva veřejného. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2010, s. 60-61 (rozsudek Mezinárodního soudního dvora ve věci Pevninské mělčiny Severního moře). 44 To, zda se jedná zároveň o státy „ zvlášť dotčené “ ( specially affected ) aplikací principu non-refoulement zde nerozebírám, v pomyslném nejnižším společném jmenovateli konkrétního vyjádření principu nalezne- me zainteresovánu drtivou většinu států. K relevanci postoje zvlášť dotčených států srov. International Law Association. Final Report of the Committee on Formation of Customary (General) International Law: Statement of Principles Applicable to the Formation of General Customary International Law, 2000, s. 26. 45 Ponechávám stranou sporné entity jako Palestinu či Kosovo, na jejichž státnost a především subjektivitu v mezinárodním právu existují různé názory. 46 Toto tvrzení je ovšem založeno na vnímání opinio iuris , jednoho z prvků potřebného pro vytvoření oby- čeje, skrze smluvní závazky státu, nikoli skrze praxi. V praxi totiž daný princip nebývá vždy dodržován. 47 Srov. opakované reference v dokumentech nevládní organizace Amnesty International, www.amnesty.org.

17