SLP 10 (2016)

cích, přesunuje se pomyslné těžiště sporu k otázce aplikace mimo území státu, resp. za jeho hranice. ͸.͸ Aplikace principu non-refoulement na území jiného státu Lze si představit i situaci, že stát koná mimo území svého státu, ale zároveň na úze- mí jiného státu. Samozřejmě může jít o situaci řešenou před Evropským soudem pro lidská práva v případě Louizidou, 75 kdy má stát (ať již protiprávně či po právu) účin- nou kontrolu nad územím, anebo o situace, kdy orgány určitého státu jednají proti- právně na území státu jiného (např. ozbrojené složky) jako to bylo řešeno před Mezi- americkou komisí pro lidská práva v případě Coard a ostatní, 76 či ostatně i opatření přijímaná Mezi-americkou komisí ve věci osob zadržovaných na vojenské základně na Guantánamo Bay. 77 Může jít i o jednání státu skrze jeho orgány, kdy důvodem pro jurisdikci nebude „kontrola nad budovami, letadly, či loděmi, v nichž byli jednotlivci zadržováni“ , ale o „výkon fyzické moci a kontroly nad dotčenými osobami“ . 78 Například bude docházet k předávání osob zajištěných jednotkami jiných států v Iráku místním úředním činitelům, 79 či zde byly otázky spojené se zadržováním osob právě britskými ozbrojenými složkami. 80 Zde všude zatím najdeme judikaturu hovořící ve prospěch ex- trateritoriální aplikace smluv o lidských právech. S tímto postojem je spojeno nesčetné množství otázek, které rozebírají samostatné publikace zaměřené na téma extraterito- riální aplikace smluv, 81 nebudu se jim v této stati více věnovat. Ve vztahu k principu non-refoulement si lze představit, že by státy mohly porušit své lidskoprávní závazky, např. právě zákaz mučení v případě předávání osob orgány, které operují na území státu jiného, do rukou místní správy. Co se týče uprchlického práva, zde si lze představit určité situace, které zatím v praxi nicméně nenastávají. Státy si mo- hou kupříkladu vypomáhat tím, že pošlou své úředníky do jiného státu (ale ti budou velmi pravděpodobně jednat jako orgány onoho teritoriálního státu), je představitelné například i to, že jiný než teritoriální stát bude spravovat uprchlický tábor a celá správa 75 Srov. rozsudek ESLP (preliminary objections), Louzidou v Turecko , stížnost č. 15318/89, rozsudek z 23. února 1995, odst. 62. 76 Srov. rozhodnutí Meziamerické komise pro lidská práva ve věci Coard a ostatní v Spojené státy Americké , případ č. 10 951, zpráva ze dne 29. 9. 1999. 77 Zde komise přijala několik preventivních opatření, naposledy 7. 7. 2015 (preventivní opatření 422/14, ve věci Mustafa Adam Al-Hawsaw i), či rezolucí (nejnověji 22. 7. 2011 rezoluce o situaci zajištěných (detainees) na Guantánamo Bay, předběžné opatření 259-02). 78 Srov. rozsudek ESLP, Al-Skeini a ostatní v Spojené království , stížnost č. 55721/07, rozsudek ze 7. červen- ce 2011, odst. 136. 79 Srov. rozsudek ESLP, Al-Saadoon a Mufdhi v Spojené královstv í, stížnost č. 61498/08, rozsudek z 2. břez- na 2010, kde Spojené království dokonce porušilo zatímní opatření daná soudem. 80 Srov. rozsudek ESLP(velký senát), Al-Jedda v Spojené království , stížnost č. 27021/08, rozsudek ze 7. čer- vence 2011. 81 Více např. MILANOVIC, M. Extraterritorial Application of Human Rights Treaties (Law, Principles, and Policy). New York: Oxford University Press, 2011, MEESSEN, K. (ed.) Extrateritorial Jurisdiction in Theory and Practice. W. Kluwer, 1996.

24