SLP 10 (2016)

působící v třetích zemích, dopravci přepravující občany třetích zemí do prostoru EU a zejména také orgány třetích zemí, které na základě mezinárodních smluv převzaly konkrétní povinnosti. Tento trend však nečiní fyzické střežení vnějších hranic bezpředmětným. Již prv- ní odstavec preambule nařízení 2007/2004 15 zdůrazňuje nutnost jednotné a vysoké úrovně kontroly a ostrahy hranic. Čtvrtý odstavec preambule nařízení 2007/2004 dále potvrzuje, že za tuto kontrolu a ostrahu odpovídají členské státy. V tomto ohledu bylo zřízení FRONTEXu koncipováno jako společný nástroj na koordinaci činnos- tí členských států při provádění kontrolních opatření. Dalším cílem FRONTEXu je poskytování pomoci členským státům při provádění tzv. „operativních stránek řízení vnějších hranic“, a to včetně navracení občanů třetích zemí nelegálně pobývajících v členských státech. 16 Vzhledem k tomu, že FRONTEX byl vytvořen za účelem zpevnění hranic, působí jako kuriozita odst. 28 preambule nařízení, podle něhož existuje mezi Španělskem a Velkou Británií spor o vymezení hranic Gibraltaru. Nařízení, které vychází z principu maximální ostrahy hranic, bere tedy na vědomí, že mezi samotnými členskými státy EU nejsou hranice oboustranně jednotně vyměřeny. Rada opírala nařízení 2007/2004 o čl. 62 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství. Toto ustanovení bylo předchůdcem nynějšího čl. 77 odst. 2 SFEU a zmoc- ňovalo Radu k přijímání pravidel a postupů týkajících se provádění kontrol osob na vněj- ších hranicích. Před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost byla role Evropského par- lamentu omezena na odevzdání stanoviska (postup konzultace). Další oporu našla Rada v čl. 66 SES (nyní čl. 74 SFEU), podle něhož měla Rada přijmout opatření k zajištění spolupráce mezi složkami příslušných orgánů členských států v oblasti migrační, azylové a vízové politiky. 17 Z hlediska celkové koncepce nařízení 2007/2004 nemůže být spor- né, že FRONTEX je nástrojem společné migrační politiky EU. ͸. Vznik FRONTEXu a jeho aktuální význam Na začátku cesty vedoucí ke společné koncepci ostrahy vnějších hranic stojí schen- genský systém. V návaznosti na Schengenskou dohodu z roku 1985 a Schengenskou prováděcí úmluvu z roku 1990 vznikl model odstranění kontrol na vnitřních hranic, vytvoření společného vízového systému a posílení vnějších hranic, který zahrnoval také úpravu jednotných standardů při provádění kontrol na vnějších hranicích. Konkrétně to byl čl. 6 Schengenské prováděcí úmluvy, který jako cíl stanovil jednotné zásady kon- trol osob. Tyto kontroly měly zahrnout nejen prověření cestovních dokladů, ale také 15 Nařízení Rady 2007/2004/ES ze dne 26. října 2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států EU. 16 Srov. pátý odstavec preambule nařízení 2007/2004. 17 Lze dodat, že právní základ nařízení 2007/2004 byl napadnut žalobou na neplatnost ze strany Velké Británie, která se na hlasování nepodílela. Soudní dvůr EU ve věci C-77/05 však potvrdil, že nařízení je součástí schengenského acquis, a proto bylo vyloučení Velké Británie oprávněné.

54