Tescoma magazín 03/2014

S dcerou Monicou v Kopanicích

Dvaadevadesátiletý Valach Tomáš Baťa

užít. Lze však říci, že on sám tento zázrak svým způsobem dokázal. Velmi málo se u nás doceňuje jeho úžasná pracovitost, vytrvalost, houževnatost a genialita, která se projevila mimo jiné i v tom, jak dokázal druhou světovou válkou a nástupy komunismu rozvrácené ba- ťovské světové podnikání nejen za nepředstavi- telně obtížných podmínek zachránit a obnovit, ale vybudovat z něj velké světové obuvnické impérium, v jehož čele dlouhou dobu stál. Sám to přičítal, jak to komentoval i ve Španělském sále na Pražském hradě při oslavách jeho deva- desátin, svým „valašským genům“. Sportovec Někdy z jara roku 1999, to mu bylo 85 let, jsme společně zavítali na obchodní jednání na Slovensko. Přivítal nás generální ředitel jedné investiční firmy. Když viděl spálený obličej pana Tomáše Bati, projevil lítost a ptal se, co za neštěstí ho potkalo. Pan Baťa jen suše odvětil: „To největší – vlastní blbost. Lyžoval jsem ve třech tisících a zapomněl jsem se namazat.“ Valašské kořeny Miloval zemi, kde se narodil a kde až do svého odchodu v roce 1939 vyrůstal a žil. Když rota- riáni ze Zlína a Uherského Brodu pořádali v roce 2006 první ročník „Návratů ke kořenům“ ve Vyškovci na Kopanicích, oblékl si s radostí valašský kroj a byl z něj naráz pravověrný Va- lach. Jeho dceru Monicu jsme oblékli do ko- paničářského kroje ze Starého Hrozenkova a tak tatínek s dcerou, oba v krásných lidových krojích, spolu tancovali a veselili se při cimbá- lové muzice. Svěřil se mi potom, že takový dá- rek k narozeninám v životě nedostal a už ani nedostane.

tých znalostech a zkušenostech. Když jsem mu jednou dramaticky líčil problémy naší po- litické scény, jen suše odvětil: „Z těch vašich problémů se svět nepodělá.“ A měl pravdu. Měl jsem možnost společně s ním absolvovat řadu jednání a schůzek, pokaždé to byla velká inspirace a škola. Byl jedinečný ve schopnosti vystihnout přesně a okamžitě podstatu věci. Znal jsem jeho přání a tužby, osobní i podni- katelské. Mnohé se mu za života splnily, mno- hé nikoliv. Nejvíce ho asi lidsky mrzelo, že se zlínští zastupitelé opakovaně nedokázali dohodnout na přejmenování Domu umění na Památník Tomáše Bati. Moc si to přál, považo- val to za duchovní restituci a vyjádření úcty k památce jeho otce, zakladatele Zlína. Skromnost a pokora V polovině devadesátých let jsme velmi ztěžka rozbíhali obchod na Slovensku. Když už jsme stáli před podpisem rozhodující dohody, vždy do toho něco přišlo a ocitli jsme se zase na začátku. On byl ale houževnatý a stále nás povzbuzoval, abychom přidali a nedbali na překážky. Jednou jsme se chystali na jed- nání na některé ze slovenských ministerstev. Pan Tomáš Baťa měl jet pohodlným vozem se šoférem, ale přitočil se ke mně s tím, že pojede se mnou, abychom si mohli cestou povídat. Byl jsem potěšen a zároveň zaskočen, že ho povezu jen v mé zánovní Škodovce zn. Favorit. Povídám: „…ale já mám jenom favorita.“ On se na mě skoro pohoršeně podíval a odvě- til: „A co, to nejezdí?“ A už seděl v autě. Z vajíček smaženici uděláš Jeho oblíbené rčení bylo: „Z vajíček smaženici uděláš, ale ze smaženice vajíčka už ne.“ Pohří- chu je mohl v našich podmínkách často po-

„Jsem velice vděčný, že jsem měl příležitost s „To- míkem“ tak blízce a dlouho spolupracovat. Nemohu uvěřit, že naše spolupráce před šesti lety skončila – a když se tak nad tím za- myslím, tak de facto ani neskončila, nemohla skon- čit. Pokračuje a bude po- kračovat plněním jeho od- kazu, ve všem, co budeme dělat způsobem a ve pro- spěch hodnot, které nám za svého života vštěpoval. Kniha vzpomínek je mým malým poděkováním.“ JUDr. Stanislav Knotek advokát

45 Tescoma magazín |