SLP 05 (2013)

účinná, netvoří systém, ale soubor pravidel, jenž zahrnuje i pravidla smlouvám, aby měly zavazující moc. “ 20 V poslední kapitole Pojmu práva proto vymezuje H. L. A. Hart mezi národní právo jako soubor toliko primárních norem; v jeho pojetí se tak jedná o méně rozvinutý právní systém, než vnitrostátní právo. Důvodem jsou tradičně popisované deficity mezinárodního práva: absence heteronomní normotvorby, donucovací systém ovlivňovaný, kromě práva, rovněž politickým rozhodováním a v řadě případů neexis tence obligatorní jurisdikce soudů jakožto orgánů rozhodujících spory o právo. 21 Představitelé normativní právní teorie vytvořili teoreticky propracovaný systém mo nistického vztahu mezinárodního a vnitrostátního práva, který byl hierarchicky se staven, avšak v jeho základu neexistovalo normativní ohnisko, které by představovalo materiální hodnotu či hodnoty. Pozdější neopozitivistická koncepce H. L. A. Harta sice uznává určitý minimální přirozený obsah v pozitivním právu, 22 přesto pro něj meziná rodní právo nepřekračuje hranici jednoduchých systémů uznávajících pouze primární právní normy. Nový pohled na lidská práva jako legitimační zdroj práva Pozitivistická představa o tom, že legitimní je vše, co je zákonné, se rozpadla, když se, slovy J. Přibáně , ve dvacátém století stal zákon zločinem. 23 V návaznosti na historic ké zkušenosti se po druhé světové válce lidská práva stávají součástí nového „poválečné ho paradigmatu“ ( postwar paradigm ), 24 a to nejen díky vzniku koncepce materiálního právního (a ústavního) státu vázaného základními právy, 25 nýbrž i díky přijímaným mezinárodním úpravám lidských práv. 26 Klasické přirozenoprávní úvahy o nezměnitelnosti a univerzálním charakteru lid ských práv v současnosti obtížně zapadají do empiricky prokazatelného rozšiřování okruhu lidských práv o nové generace, jakož i do složité struktury nejrůznějších účin ků, které lidská práva v právních řádech mají. 27 Východiskem z této situace může být 20 HART, H. L.A.: Pojem práva …, str. 232. 21 Ibid., str. 212. Srov. též ROSENNE, S.: Three Central Elements in Modern International Law. In: ROSENNE, S.: Essays on International Law and Practice . Leiden, Boston: Martinus Nijhoff Publishers, 2007, str. 621. 22 HART, H. L. A.: Pojem práva… , str. 192 a násl. 23 PŘIBÁŇ, J.: Lesk a bída právního pozitivismu. In: PŘIBÁŇ, J., HOLLÄNDER, P. a kol.: Právo a dobro v ústavní demokracii , Praha: Sociologické nakladatelství, 2011, str. 29. 24 WEINRIB, L. E.: Postwar Paradigm and American Exceptionalism. In: CHOUDRY, S. (ed.): The Migration of Constitutional Ideas . Cambridge: Cambridge University Press, 2006, str. 86. 25 K těmto pojmům viz WINTR, J.: Principy českého ústavního práva . 2. vyd., Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, str. 116 a 174. 26 Na tomto místě není možné chronologicky popisovat jednotlivé mezinárodní dokumenty obsahující záruky ochrany lidských práv, anebo se alespoň k ochraně lidských práv hlásící – postačí odkázat na po drobnější přehled popsaný M. Shawem – viz SHAW, M.: International Law …, str. 270 a násl, k vývoji v rámci OSN viz ibid., str. 276 a násl. 27 K tomu srov. ONDŘEJEK, P.: Účinky lidských práv v soukromém právu. Právník , č. 1, 2011, str. 34.

11

Made with FlippingBook Digital Publishing Software