SLP 05 (2013)

nější rovině je jeden z největších problémů spatřován v tom, že kombinace různých pravomocí potenciálně vede k oslabení vnitřní kontroly a kritiky v úřadu. Pokud určitý orgán zároveň vyšetřuje, obžaluje a pak i rozhoduje, je dosti možné, že tendence k roz hodnutí proti vyšetřovanému subjektu je větší, než pokud rozhoduje orgán odlišný od toho, kdo vyšetřuje (problém tzv. prosecutorial bias ). 20 Konečně, vše toto je potřeba vnímat i v perspektivě výšky pokut, které se v dané oblasti ukládají a které jsou někdy v řádech stovek milionů EUR, popř. i vyšší. 21 Podle čl. 23 odst. 2 nařízení Rady č. 1/2003 může Komise uložit každému podniku nebo sdružení podniků podílejících se na protisoutěžním jednání pokutu až do výše 10% jeho celkového obratu v předcházejícím obchodním roce. Podniky, na které rozhodnutí Komise dopadá, se mu mohou bránit cestou podání žaloby na zrušení tohoto rozhodnutí u Tribunálu, který má pravomoc ho zrušit pro nedostatek příslušnosti, pro porušení podstatných formálních náležitostí, pro porušení Smluv nebo jakéhokoli právního předpisu týkajícího se jejich provádění anebo pro zne užití pravomoci. 22 Tribunál má pravomoc zrušit rozhodnutí Komise zcela či zčásti, ale nemůže ho nahradit svým vlastním rozhodnutím. Podniky mohou také žádat o zrušení či snížení uložené pokuty. Zde platí, že podle čl. 31 nařízení č. 1/2003 má Tribunál v této otázce „neomezenou pravomoc“, a může tedy rozhodnout o zrušení, snížení, ale i zvýšení uložené pokuty. 23 Existují názory, podle nichž tato pravomoc zcela nahradit rozhodnutí Komise o výši pokuty implicitně posiluje i pravomoc posuzovat samotné rozhodnutí Komise konstatující porušení; jinými slovy, že by Tribunál měl zkoumat toto rozhodnutí do mnohem větší hloubky, než jak bývá tradičně usuzováno. 24 Proti rozhodnutí Tribunálu mohou podniky podat opravný prostředek k Soudnímu dvoru. Zde se však již přezkum omezuje pouze na otázky právní. 25 Základní otázkou v našem kontextu je, zdali lze – jak naznačil rozsudek Jussila proti Finsku – řadit správní trestání na úseku práva na ochranu hospodářské soutěže obecně do rámce méně závažných trestních obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy a dále, pokud bude konstatováno, že lze, za jakých podmínek lze soudní přezkum rozhodová 20 Slater, D., Thomas, S., Waelbroeck, D., op. cit. , str. 129 an. Autoři uvádějí 3 hlavní faktory v pozadí problému podjatosti v této situaci: 1) přirozená tendence vyšetřovatelů hledat spíše důkazy posilující jejich podezření z protisoutěžního jednání a tendence z nich snáze docházet k závěrům, které podezření potvrzují; 2) snaha zúročit práci strávenou při vyšetřování případu a 3) snaha prokázat vysokou aktivitu ve stíhání protisoutěžních praktik (str. 130). Pro podrobnou analýzu problému kumulace rolí v rámci Komise viz např. Forrester, I., Due Process in EC Competition Cases: A distinguished institution with flawed procedures , (2009) European Law Review 35( 6), str. 817 an. 21 Pro přehled výše recentně ukládaných pokut viz Commission Staff Working Document – Report from the Commission on Competition Policy 2012 , SWD (2013) 159 final 7. 5. 2013, str. 12. 22 Čl. 263 SFEU. 23 Čl. 261 SFEU ve spojení s čl. 31 nařízení Rady č. 1/2003. 24 Blíže viz Bellamy, Ch., ECHR and competition law post Menarini: An overview of EU and national case law , e-Competitions, č. 47946, 5. července 2012, dostupné na http://awards.concurrences.com/business articles-awards/article/echr-and-competition-law-post. 25 Čl. 268 SFEU a čl. 58 Statutu Soudního dvoru.

51

Made with FlippingBook Digital Publishing Software