SLP 05 (2013)

Jelikož je zřejmé, že Komisi nelze považovat za soud ve smyslu čl. 6 Úmluvy, 33 je stře dem pozornosti otázka šířky a intenzity přezkumu jejích rozhodnutí ze strany Tribunálu a Soudního dvoru. Jak již bylo výše řečeno, v souladu s čl. 263 SFEU má Tribunál pravomoc posou dit legalitu rozhodnutí Komise a zrušit ho pro nedostatek příslušnosti, pro porušení podstatných formálních náležitostí, pro porušení Smluv nebo jakéhokoli právního předpisu týkajícího se jejich provádění anebo pro zneužití pravomoci. 34 Nemůže však rozhodnutí Komise nahradit svým vlastním rozhodnutím. Pouze ve vztahu k pokutám uloženým Komisí má podle čl. 31 nařízení Rady č. 1/2003 na základě čl. 261 SFEU „neomezenou pravomoc“ s možností rozhodnout o zrušení, snížení nebo zvýšení po kuty. V této otázce tedy může svým rozhodnutím zcela rozhodnutí Komise nahradit. Podle známé formule obnáší soudní role na základě čl. 263 SFEU „ úplný přezkum přezkumu provedeného Komisí …, zahrnuje-li však přezkum Komise komplexní hospodářské posouzení, přezkum soudu se omezuje na ověření neexistence zneužití pravomoci, dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, věcné správnosti skutkových zjištění a neexistence zjevně nesprávného posouzení těchto skutkových zjištění (manifest error of asse ssment)…. “ 35 Navíc, obdobně omezený přezkum se aplikuje i ve vztahu ke „komplexním technickým posouzením“, jak vyplývá z rozsudku Microsoft proti Komisi . 36 Právě soudní zdrženlivost vůči uvážení Komise ve složitých ekonomických a tech nických otázkách je mnohými považována za neadekvátní. Soudní dvůr však k míře respektu vůči uvážení Komise dodává, že jí nelze rozumět tak, že „ soudy (EU) nesmí přezkoumávat výklad údajů této povahy provedený Komisí. Soud … totiž musí zejména ověřit nejen věcnou správnost uplatněných důkazů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale rovněž musí přezkoumat, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda o ně lze opřít závěry, které z nich byly vyvozeny .“ 37 Otázka souladu přezkumné role soudů EU ve vztahu k rozhodnutím Komise v sou těžních otázkách s požadavky plynoucími z principu účinné soudní ochrany podle čl. 47 Listiny EU (a potažmo s právem na spravedlivý proces ve smyslu Úmluvy) vy vstala v uplynulých letech např. v případech KME Germany proti Evropské komisi a Chalkor proti Evropské komisi . Zde Soudní dvůr konstatoval, že soudy EU mají dostatečnou pravomoc přezkoumat právní i skutkový stav a že kombinace přezkumu 33 Viz např. rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 14. 5. 1998 ve věci T-348/94 Enso Española proti Komisi , [1998] ECR II-1875, bod 2. 34 K postupné ztrátě významu odlišování mezi jednotlivými důvody pro zrušení rozhodnutí viz Khan, N., Kerse & Khan on EU Antitrust Procedure , 6th ed., Sweet & Maxwell 2012, str. 561-562. 35 Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 27. 9. 2006 ve věci T-168/01 GlaxoSmithKline Services proti Komisi , [2006] ECR II-2969, bod 57. 36 Rozsudek Soudu prvního stupně (velký senát) ze dne 17. 9. 2007 ve věci T-201/04 Microsoft proti Komisi , [2007] ECR II-3619, bod 88. 37 Microsoft proti Komisi , bod 89, citující rozsudek Soudu ze dne 15. února 2005 ve věci C-12/03 P Komise proti Tetra Laval [2005] ECR I-987, bod 39.

54