SLP 05 (2013)

V této souvislosti je ale třeba připomenout všeobecné doporučení Výboru CERD č. 30 z roku 2004, v němž je možno nalézt výkladové pravidlo, které stanoví, že roz dílné zacházení založené na občanství či statutu migranta bude představovat diskrimi naci, pokud kritéria pro takové rozlišování nesledují ve smyslu cílů a účelu úmluvy le gitimní cíl a nejsou ve vztahu k dosažení tohoto cíle proporcionální. 27 V případu Zaid Ben Ahmed Habassi v. Denmark 28 Výbor CERD dále uvedl, že tam, kde okolnosti napovídají tomu, že by statut cizince (resp. fakt, že se jedná o cizince) mohl být pou žit jako odůvodnění pro rasovou diskriminaci, je nutné, aby smluvní strana náležitě zjistila (prošetřila) důvody takového rozlišování. Neprošetření těchto důvodů může vést k porušení CERD. Takovou povinnost mají smluvní strany CERD i ve vztahu k soukromým osobám – pokud je zde podezření, že skutečnost, že se jedná o cizince, byla použita jako odůvodnění pro nepřípustnou diskriminaci. Ačkoliv CERD ve vztahu k otázce diskriminace z důvodu pohlaví mlčí, je tato úmluva interpretována tak, že obsahuje i zákaz rasové diskriminace na základě pohlaví, což z ní činí velmi použitelný nástroj pro problematiku žen migrantek. 29 Dalšími mezinárodněprávními instrumenty, ve kterých je možno hledat ustanovení vztahující se k právům žen migrantek a jejich ochraně, jsou např. Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 97 a 143 o migrujících pracovnících 30 nebo Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin (dále jen „MWC“). MWC v principu říká, že osobám, které naplňující definici migranta, budou garanto vána jejich lidská práva bez ohledu na jejich právní status v zemi, kde pracují; obsahuje tedy soubor práv ekonomických migrantů a rozšiřuje poprvé zásadu rovného zacházení též na nelegální migranty (ač se na ně aplikují jen některá ustanovení MWC). Na prv ní pohled by se mohlo zdát, že tento dokument může být klíčem k řešení velkého spektra problémů, se kterými se mohou migrantky potýkat, ale bohužel tomu tak není. Většina signatářských zemí této úmluvy totiž není příliš rozvinutých a jedná se většinou země, ze kterých migranti pocházejí a žádná ze zemí, kam migranti většinou míří, ji neratifikovala. Tato úmluva nebyla ratifikována žádným ze států Evropské unie. Je možno tedy konstatovat, že účinky MWC jsou velmi omezené. Relevantní ustanovení vztahující se k právům žen migrantek je možno dále nalézt vMezinárodnímpaktu o hospodářských, sociálních a kulturníchprávech aMezinárodním paktu o občanských a politických právech. 27 Tomuto doporučení přecházelo ještě doporučení Výboru pro odstranění všech forem rasové diskriminace č. 11 z roku 1993, ve kterém bylo smluvním stranám doporučeno zajistit, aby i cizinci požívali stejné ochrany a postavení před zákonem. 28 CERD Communication 10/1997 – Výbor CERD v tomto případě rozhodl, že cizinci, jemuž nebyl po skytnut bankovní úvěr s odůvodněním, že takový úvěr může být poskytnut jen státním občanům, bylo upřeno právo efektivní nápravy, když stát neprošetřil „skutečné důvody“ pro použití skutečnosti, že se

jedná o cizince, pro posouzení způsobilosti k získání úvěru. 29 SATTERTHWAITE MARGARET L., op. cit., s. 52-53. 30 Tyto úmluvy nebyly ČR ratifikovány.

76