SLP 05 (2013)

práce zjištění použití zákazu zneužití práva na svobodu projevu. V tomto příspěvku se zaměřím na tři oblasti, tedy na obsah zákazu zneužití práva dle článku 17 a dále pak na přímou a nepřímou aplikaci tohoto ustanovení na svobody, zakotvené v článku 10 Úmluvy. ͷ. Obsah zákazu zneužití práva Vznik čl. 17 Úmluvy byl vyvolán především obavou z komunistické hrozby 13 v zá padní Evropě a počínající Studenou válkou. Projevy učiněné v Poradním shromáždě ní při vypracovávání konceptu Úmluvy zmiňují nebezpečí zneužití práv zaručených Úmluvou pro přípravu státního převratu ze stran totalitních hnutí. V tomto kontextu se tvůrci Úmluvy rozhodli přejmout v podstatě pouze drobně modifikovaný čl. 30 Všeobecné deklarace lidských práv coby obecnou omezující klauzuli. 14 Jak vyplývá ze samotného znění článku 17, je jeho hlavním cílem zajištění ochrany právům zaručeným Úmluvou. Tento cíl předpokládá ochranu před totalitními a extre mistickými skupinami, které by mohly prosazovat rasisticky zaměřené programy. Soud zavedl určitý koncept takzvané „obranyschopné demokracie“ (“democracy capable of defending itself ”): musí být schopna bránit svému sebezničení tím, že zamezí v činnos ti osobám či hnutím s totalitními sklony. 15 Namítat porušení článku 17 Úmluvy před Soudem může jednotlivec, skupina jed notlivců nebo stát. Pokud jde o věci, kde porušení článku 17 tvrdí stát, je jich poměrně hodně. Soud, když dospěje k závěru, že tento článek je aplikovatelný na okolnosti daného případu, konstatuje ve svém rozhodnutí, že stížnost je nepřijatelná a nezabývá se meritorním přezkumem. 16 Autorce se nepodařily najít případy, kdy by byl článek 17 uplatněn vůči státu. Ke dnešnímu dni 17 v HUDOC neexistuje žádný rozsudek, kde by Soud rozhodl, že článek 17 byl porušen státem. Autoři komentáře k Úmluvě s ná zvem „Právo Evropské úmluvy o lidských právech“ 18 píší, že namítání porušení zákazu zneužití práva vůči státu je velmi vzácné. Ve věcech, kde bývalá Evropská komise pro lidská práva (dále jen „Komise“) byla ochotna podívat se na tyto stížnosti, se Soud od mítl touto otázkou zabývat, jelikož článek 17 Úmluvy nestanovuje pro státy pozitivní závazky. Z tohoto lze dovodit, že i když teoreticky Úmluva dává jednotlivci možnost namítat porušení článku 17 ze strany státu, v praxi je toto právo obtížné využitelné. Předpokládáme, že by se tohoto práva mohl dovolávat stát vůči jinému státu v řízení 14 Preparatory work on Article 17 of the European Convnetion on Human Rights, Strasbourg, 23.4.1957, s. 1. URL: http://www.echr.coe.int/Documents/Library_TP_Art_17_DH(57)4_BIL.PDF, [poslední při pojení dne 7. 12. 2013]. 15 Ždanoka proti Lotyšsku , rozsudek velkého senátu ze dne 16. 3. 2006, č. 58278/00, odst. 100. 16 Norwood proti Spojenému království , rozhodnutí ze dne 16. 11. 2004, č. 23131/03. 17 7. prosince 2013. 18 HARRIS, D. J., O’BOYLE, M., BATES, E. P., BUCKLEY, C.M. Law of the European Convention on Human Rights . – 2nd ed., Oxford; New York: Oxford University Press, 2009. 13 HARRIS, D.J., O’BOYLE, M., BATES, E. P., BUCKLEY, C.M. Law of the European Convention on Human Rights . – 2nd ed., Oxford; New York: Oxford University Press, 2009, s. 650.

81