SLP 05 (2013)

o mezistátní stížnosti dle článku 33 Úmluvy. Víme však, že státy si navzájem stěžují jenom zřídka, proto judikatura Soudu k této otázce doposud není. Kdyby jednotlivec však chtěl namítat určitý nesprávný postup ze strany státu mimo standardní rámec ma teriálních článku Úmluvy, mohli bychom mu doporučit dovolávat se porušení článku 18 ve spojení s dalším ustanovením Úmluvy, tedy omezení výkonu práv: „Omezení, jež tato Úmluva připouští pro uvedená práva a svobody, nesmí být využívaná k jinému účelu než k tomu, pro který byla určena.“ 19 Z nejnovějších kauz, kde Soud kontaktoval porušení tohoto článku, lze uvést věci Tymoshenko proti Ukrajině 20 a Lutsenko proti Ukrajině . 21 Ustanovení článku 17 Úmluvy je aplikovatelné vždy pouze ve vztahu k jiným usta novením Úmluvy, tedy v našem případě mluvíme o použití tohoto ustanovení na prá vo na svobodu projevu. Z rozhodovací praxe Soudu vyplývá, že ve vztahu k článku 10 Úmluvy můžeme hovořit o dvou typech použití článku 17: přímém a nepřímém. Za přímé použití považujeme situace, kdy tento článek je použit jako derogační usta novení, které samostatně vylučuje meritorní rozhodování ve vztahu ke svobodě pro jevu. Nepřímou je aplikace článku 17 Úmluvy v situacích, kdy je zákaz zneužití prá va využíván jako výkladové vodítko, interpretační pravidlo při rozhodováni v meritu o porušení článku 10. ͸. Přímá aplikace článku ͷͽ Úmluvy Samostatně a přímo aplikovala článek 17 ve svých rozhodnutích již původní Komise. 22 Přímé použití tohoto článku najdeme i ve starších rozhodnutích Soudu, pravdou však je, že v současnosti Soud preferuje nedávat na lehkou váhu argumenty o zneužití práva, ale snaží se posoudit věc v meritu. Pokud jde o první případy přímé aplikace článku 17, patří mezi ně nepochybně věc Komunistická strana Německa proti Německu . 23 Komise konstatovala, že zákaz komunistické strany byl v souladu s usta noveními Úmluvy. Odkázala na stanovy této strany s tím, že cílem strany bylo od stranění stávajícího německého politického systému a zavedení diktatury proletariátu. Poznamenala, že stěžovatelská strana měla za cíl činnost, zaměřenou na zničení práv a svobod, zaručených Úmluvou. Pomoci přímého použití článku 17 Úmluvy prohlá sila stížnost za nepřijatelnou. K obdobnému závěru dospěla Komise i ve věci Kühnen proti Německu . 24 V tomto případu byl stěžovatelem německý novinář. Z titulu své profese rozšiřoval různé pu blikace pokoušející se obnovit Nacionálně socialistickou dělnickou stranu Německa 19 Článek 18 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. URL: http://echr.coe.int/Documents/Convention_ CES.pdf [poslední připojení dne 7. 12. 2013]. 20 Tymoshenko proti Ukrajině , rozsudek ze dne 30. 4. 2013, č. 49872/11. 21 Lutsenko proti Ukrajině , rozsudek ze dne 3. 7. 2012, č. 6492/11. 22 KMEC, J., KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M . Evropská úmluva o lidských právech . Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2012, s. 126. 23 Komunistická strana Německa proti Německu, rozhodnutí Komise ze dne 20. 7. 1957, č. 250/57. 24 Kühnen proti Německu, rozhodnutí Komise ze dne 12. 5. 1988, č. 12194/86.

82

Made with FlippingBook Digital Publishing Software