SLP 05 (2013)

Věc Lehideux a Isorni proti Francii 30 se týkala zvláštního hodnocení role maršála Philippa Pétaina v období režimu Vichy. Stěžovatelé v novinách Le Monde otiskli inzerát s názvem „Národ Francie, máš krátkou paměť“, kde nabízeli čtenářům napsat dopis adresovaný Sdružení ochrany paměti maršála Pétaina a National Pétain-Verdun Association. Francouzské soudy je na základě tohoto inzerátu odsoudily za veřejnou obhajobu vojenských zločinů. Soud od začátku posuzoval věc ve světle článku 17 Úmluvy s ohledem na podání vlády. Při hodnocení tohoto argumentu Soud pozname nal, že daný inzerát neobsahoval žádné podněcování rasové nenávisti či jiná prohlášení, jež sledují cíl zničit nebo omezit práva a svobody, zaručené Úmluvou. Navíc z tohoto textu nelze dovodit, že vyjádření myšlenek stěžovatelů představovalo „činnost“ ve smy slu článku 17 Úmluvy. Nakonec soud dospěl k závěru, že Francie porušila článek 10 Úmluvy a zákaz zneužití práv na tento případ není aplikovatelný. Jak jsme viděli na příkladu Komunistické strany Německa , 31 ve své ranné judikatuře považovala tehdejší Komise propagaci komunismu za zneužití práva ve smyslu člán ku 17 Úmluvy. Postupně se Soud od tohoto postoje odklonil a zejména ve své judikatuře ke svobodě sdružování (článek 11 Úmluvy) se mnohých komunistických stran zastal. 32 Po konci Studené války Soud opět poněkud ustoupil emancipovaným postkomunis tickým zemím v jejich snahách o vyrovnání s minulostí, i když nelze říci, že se s tímto názorem ztotožnil celý Soud. 33 Rozsudky z poslední doby však ukazují, že odsuzování osob za podporu komunistické ideologie může mít za následek porušení článku 10 Úmluvy, a nelze na tyto kauzy přímo aplikovat článek 17 Úmluvy. Markantním příkladem takového postupu Soudu je rozsudek ve věci Vajnai proti Maďarsku . 34 Stěžovatelem zde byl místopředseda Strany práce, levicově orientované politické strany. Dne 21. 2. 2003 Attila Vajnai pronesl projev na povoleném shromáž dění konaném v centru Budapešti, na místě, kde se dříve nacházela socha Karla Marxe. V průběhu shromáždění měl na sobě sako, na němž byla vyobrazena pěticípá rudá hvězda. Policejní hlídka pana Vajnaie v souladu s § 269/B(1) maďarského trestního zákona vyzvala, aby tuto hvězdu ze saka sňal. Pan Vajnai tohoto příkazu uposlechl. Nicméně, posléze bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin nošení tota litního symbolu na veřejnosti, za který mu byl soudem udělen podmíněný trest odnětí svobody ve výši 1 roku. Stěžovatel namítal, že odsouzením za nošení červené hvězdy došlo k porušení jeho práva na svobodu projevu podle článku 10 Úmluvy. Před posou zením samotného článku 10 se Soud musel vypořádat s argumentací vlády ke zneužití práv (článek 17 Úmluvy). 30 Lehideux a Isorni proti Francii , rozsudek velkého senátu ze dne 23. 9. 1998, č. 24662/94. 31 Komunistická strana Německa proti Německu, rozhodnutí Komise ze dne 20. 7. 1957, č. 250/57. 32 Viz například, Sjednocená komunistická strana Turecka (United Communist Party of Turkey) a další proti Turecku , rozsudek velkého senátu ze dne 30. 1. 1998, č. 19392/92 a Partidul Comunistilor (Nepeceristi) and Ungureanu proti Rumunsku, rozsudek ze dne 3. 2. 2005, č. 46626/99. 33 Viz odlišné stanovisko soudce Zupančiče ve věci Ždanoka proti Lotyšsku , rozsudek velkého senátu ze dne 16. 3. 2006, č. 58278/00. 34 Vajnai proti Maďarsku , rozsudek ze dne 8. 7. 2008, č. 33629/06.

85