SLP 05 (2013)

Klasické paradigma mezinárodního práva Klasické mezinárodní právo 9 je charakterizováno jako právo vytvářené suverénními státy, přičemž bez těchto států by vůbec nemohlo vzniknout. 10 Tradiční mezinárodní právo tak zakládalo svou legitimitu na souhlasu států, a to ať již jde legitimitu me zinárodních smluv, jakožto nejvýznamnějších pramenů mezinárodního práva, anebo mezinárodního obyčeje. 11 V první polovině minulého století převažovalo pojetí legitimity mezinárodního práva, které bylo možné připodobnit k pozitivistické koncepci legitimity legalitou či procedurou. Tato koncepce byla ve většině států převládající až do skončení dru hé světové války; starší úvahy o přirozeném právu národů 12 se v ní již nevyskytovaly. Právněpozitivistická věda naopak podrobně zkoumala existenci právních řádů vnitro státního a mezinárodního práva, neboť otázka legitimity práva pro ni byla úzce spojena s jeho platností. V této souvislosti vyvstala do popředí zejména otázka relace systémů vnitrostátního a mezinárodního práva. Nejvýznamnější představitel normativistické teorie Hans Kelsen odmítl dualistický pohled na vztah vnitrostátního a mezinárodního práva: „ Koordinace dvou nebo více nor mových soustav jest tudíž jen potud možná, pokud tyto koordinované soustavy jsou společně podřízeny soustavě vyšší … Z toho plyne dále, že svrchovanou v pravém slova smyslu může býti jen jediná, totiž celková soustava. “ 13 V pozdějším díle H. Kelsen dovozuje přednost mezinárodního práva v rámci moni stického systému práva mezinárodního a právních systémů jednotlivých států s odka zem na teorii stupňovité výstavby právního řádu: „ … Pak jest nutno chápati meziná rodní právo jakožto právní řád, který stojí nad těmito státními právními řády, a obepíná je v jediné universální právní společenství; čímž jest teoreticky zaručena jednota veškerého práva v systému právních vrstev, stupňovitě po sobě následujících. “ 14 Další významný představitel normativistické teorie František Weyr se rovněž z dů vodu požadované logické uspořádanosti práva kloní k monistické teorii, avšak otázku primátu mezinárodního práva ponechává na vůli ústavodárce. Mezinárodní právo by 9 Pod tímto spojením budu rozumět mezinárodní právo vzniklé po skončení Třicetileté války v roce 1648 Vestfálským mírem – srov. SHAW, M.: International Law …, str. 1282. 10 WOLFRUM, R.: Legitimacy and International Law from a Legal Perspective: Some Introductory Considerations. In: WOLFRUM, R., RÖBEN, V.: Legitimacy and International Law. Beiträge zum aus landischen öffentlichen Recht und Völkerrecht, sv. 194, Berlin, Heidelberg, New York: Springer, 2008, str. 3. 11 Ibid., str. 6. 12 Viz např. de VATTEL, E.: The Law of Nations, or, the Principles of the Law of Nature Applied to the Conduct and Affairs of Nations and Sovereigns . London: G. G. and J. Robinson, 1797, reprint: Indianopolis: Liberty Fund, 2008. 13 KELSEN, H.: Základy obecné teorie státní . Brno: Nakladatelství Barvič a Novotný, 1926, str. 34. 14 KELSEN, H.: Ryzí nauka právní . Brno, Praha: Orbis, 1933, str. 37.

9