SBORNÍK 66 SVOČ 2016

né, spočívá vlastně jen na pouhých slovech. 162 Pokud určitou oblast míní potenciálně regulovat, účinků nedosáhne samo od sebe (kupř. vytvořením určitého neporušitelné- ho přírodního zákona), ale až změnou jednání subjektů, na něž regulace dopadá. Ta se mu ovšem nikdy nezdaří, pokud se subjekty dané pravidlo rozhodnou obcházet. Právo totiž pouze k určitému chování přiřazuje sankci, což jej činí výsostně závislým na slušném lidském chování, resp. na slušnosti v subjektivním smyslu vymezené v prvé kapitole této práce. Neúprosný Godelův theorém neúplnosti 163 , jenž lze pro tyto účely shrnout slovy „kdo v systému hledá mezery, vždy je najde“, není ani pro právo výjimkou. To považuji za obzvláště relevantní poznatek v právní regulaci obchodování. K po- chopení světa byznysu je z pochopitelných důvodů více než kde jinde užíváno eko- nomických metod, to ovšem na druhou stranu svádí k jeho dehumanizaci a přílišné monetizaci. Tak i právo je viděno jako pouhý „příkaz k optimalizaci“ 164 , se kterým je možno k dosažení svých zájmů libovolně nakládat 165 . Zatímco u manažerů lze tento jev ještě relativně pochopit, vyskytuje se žel i u právníků samých. Dobrovolně se degradují na pouhé věrné služebníky těchto manažerů, ačkoliv jejich moc tomuto postavení ne- odpovídá a činí je odpovědné za stav současné společnosti. Role právníků by měla spo- čívat spíše v jakémsi „korporátním svědomí.“ 166 Měli by harmonizovat zájmy klienta se zájmem veřejným, posuzovat krátkodobé ekonomické cíle ve světle dlouhodobých celospolečenských. 167 Odpovědnost a povinnosti ale nepatří mezi módní slova současné doby, zdá se, že mnohdy přiléhavější je karamazovské „vše je dovoleno.“ Sankce přiřazené právem k určitému neslušnému chování tak nejsou a nemohou být dostatečným zajištěním její ochrany. 168 Celý ekonomický systém funguje spíše proto, 162 KURBJEWEIT, B. H. The Relationship of Ethics and Law in Governing the Game of Business [online]. Journal of Business Ethics Education, 2011, vol. 8, s. 58 [cit. 6. 3. 2016]. Dostupné z: http://bit.ly/ 1P98wlZ 163 POLČÁK, op. cit., s. 170. 164 Ovšem nikoliv v chápání Alexyho. 165 Chápání právních pravidel jako „norem umožňujících výjimku“ či „standardů s příhodnými me- zerami“ dnes v praxi snad již ani nikoho nepřekvapí. 166 NESESSIAN, D. Business Lawyers as Worldwide Moral Gatekeepers? [online]. Georgetown Journal of Legal Ethics, 2015, vol. 28 [cit. 6. 3. 2016]. Dostupné z: http://bit.ly/1M3lVS2 167 „Naši klienti nás mohou požádat o radu ve věcech, které mohou vyvolat znepokojení. Musíme se ptát sami sebe, jaké jsou hranice toho, co můžeme udělat? Naše odpovědnost nesahá jen vůči našemu klientovi. Jde dalece za ni, až k odpovědnosti vůči celému systému spravedlnosti a právnímu státu, který je základem našeho systému. To je to, čím jsme. Pokud bychom poskytovali pouze takové rady, jaké klient chce, pak riskujeme překročení hranice, která odděluje dobrou radu od špatné, špatnou radu od neprofesionální a neprofesionální radu od rad, které mohou umožnit zločin.“ Srov. tamtéž. 168 Tam, kde škoda není pouze peněžní, ale dotkla se např. života blízkého či životního prostředí, nelze nikdy odškodněním vrátit vše do původního stavu. I peníze (pokud tedy někdo nemá po vzoru strýčka Skrblíka uspokojení v zaplavání si v nich) musí být ve finále v něco proměněny. Hon za jejich ziskem tedy musí být vyvažován ochranou toho k čemu mohou sloužit. K tomu lze zmínit indiánské přísloví: „ Only after the last tree has been cut down; Only after the last fish has been caught; Only after the last river has been poisoned; Only then will you realize that money cannot be eaten“

244