SBORNÍK 66 SVOČ 2016

Co se týká opatření nahrazujících vazbu, je pro mladistvého více než vhodné podro- bit se „zátěži“ ve formě náramku na kotníku (nákotníku), než být umístěn do vazby. Zjednodušení se nabízí jak pro PMS, která nemusí dělat namátkové kontroly v obydlí obviněného, tak pro mladistvého, který není tolik omezen. I efekt na okolí má nára- mek jiný. Kromě toho, že se dá snadno skrýt pod nohavicí (většinou se totiž umisťuje nad kotník), nijak neomezuje v pohybu a rozhodně nedojde k označkování mladist- vého jakožto někoho „kdo už seděl“, ač jen ve vazbě, což je samozřejmě prospěšné do jeho budoucnosti. Mladiství by se obecně neměli dávat do vazby nebo vězení, a pokud, tak jako opat- ření ultima ratio. O problematice věznění dětí hovoří několikero mezinárodních do- kumentů, tzv. Havanská pravidla, dále Pekingská pravidla, ale zejména Úmluva o prá- vech dítěte , dokument sestavený pod záštitou Organizace spojených národů, který byl ratifikován roku 1991 prezidentem ČSFR 14 , a byl přejat 1. 1. 1993 v rámci právní kontinuity Českou republikou jako nástupnickým státem. Tento dokument hovoří o dítěti jako o fyzické osobě mladší osmnácti let, přičemž připouští možnost, že by některé státy měly nižší hranici zletilosti. Mimo jiné tento dokument zavazuje státy ke zvláštnímu přístupu při jednání s delikventními dětmi (v našem případě mládeží), např. v čl. 3 požaduje po státu „sledování nejlepšího zájmu dítěte jako prioritního hlediska“, zakazuje diskriminaci (čl. 2). Dále vyjmenovává dodržování lidských práv, se kterými se můžeme setkat i v ostatních dokumentech, jako např. zákaz mučení, zákaz trestu smrti atp. Pro tuto práci je však nejvýznamnější čl. 37, písm. b), který hovoří o zatčení, zadržení či uvěznění na „ nejkratší nutnou dobu “ a požaduje, spo- lečně s čl.40, aby každý úkon konaný proti dítěti, byl konán pouze na základě zákona. Zásadní větou je, že trest odnětí svobody nebo vazba mají být užívány až jako poslední z možných prostředků. Argumentů proti vazbě mladistvého je více než dost, mladiství jsou totiž, oproti dospělým, náchylnější na negativní působení vazby, zejména pro omezený prostor volného pohybu, nedostatek denního světla, nejsou zvyklí trávit tolik času zavřeni na jednom místě. Náchylnější jedinci se mohou nervově zhroutit při úva- hách o jejich budoucnosti. Zároveň se aktivují přirozené obranné reakce mladistvého. Mladistvý ve vazbě nikoho nezná a těžko se pak může zapojit do kolektivu. 15 Zapojení do kolektivu je v tomto věku nadmíru důležité pro utváření osobnosti a dospívání mladistvého jedince. Když už není jiného zbytí, a mladistvý musí být opravdu umístěn do vazby, je tu opět omezení v tom, že nesmí být umístěn do vazby s dospělými pachateli (při sou- časné přeplněnosti věznic náročný úkol), a když už je tam umístěn, tak pouze na co nejkratší dobu. 16 14 Sdělení federálního ministerstva zahraničí, č. 104/1991 Sb., platné od 6.2.1991 15 ZEMAN, Petr. Opatření nahrazující vazbu v trestním řízení. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2010. s. 26 16 Pekingská pravidla, čl. 13

407