SBORNÍK 66 SVOČ 2016

přičemž poplatníci mají při výběru způsobu tvorby základu daně možnost volby. 47 Prokazování výdajů ze strany poplatníka i jejich následná kontrola správcem daně však podstatným způsobem zvyšují administrativní zátěž. Je proto namístě určité zjednodu- šení pravidel, které umožňuje fyzickým osobám snižovat své administrativní náklady související s uplatňováním daňově uznatelných výdajů. Tuto funkci v zákoně o daních z příjmů představují zmíněné paušální výdaje, 48 které vzhledem k jejich velkoryse na- stavené výši mají z hlediska švarcsystému podstatný vliv na rozhodování poplatníka při volbě mezi uzavřením pracovněprávního vztahu či jiného soukromoprávního vztahu. Paušální výdaje Úprava paušálních výdajů má v zákoně o daních z příjmů své opodstatnění, které je spatřováno jednak v zajištění daňové spravedlnosti, a to u činností, doprovázených materiálními výdaji pouze v minimální míře, jejichž výkon spočívá zejména v intelek- tuální a umělecké činnosti, kterou lze daňově jen stěží vyjádřit. A dále v hospodářské efektivnosti u poplatníků, jejichž příjem není vysoký a náklady na uplatňování vý- dajů prokazatelně vynaložených by pro ně představovaly neúměrnou administrativní zátěž. 49 I jejich uplatnění je pochopitelně doprovázeno řadou omezení 50 a vždy bude záležet na konkrétní situaci, aby bylo možné posoudit, zda je tento jednodušší postup stanovení základu daně pro poplatníka výhodnější ve srovnání se stanovením základu daně při uplatnění výdajů prokazatelně vynaložených. Zjednodušené stanovení základu daně za pomoci paušálních výdajů s sebou však nese určitou míru nepřesnosti, která se velice výrazně projevuje právě ve vztazích zastřené závislé činnosti, u kterých, zjednodušeně řečeno, zajišťuje podmínky nezbytné k vý- konu činnosti zaměstnavatel (formálně „odběratel“) a zaměstnanec (formálně „osoba samostatně výdělečně činná“) uplatňuje při stanovení základu daně výdaje v procentní výši, přestože mu žádné reálné výdaje, s výjimkou administrativních, nevznikají. Podíváme-li se do minulosti na vývoj jednotlivých sazeb paušálních výdajů, zjistíme, že od roku 2005 prošly výraznými změnami spočívajícími zejména v jejich markant- ním zvýšení, ve srovnání s právní úpravou, obsaženou v zákoně o daních z příjmů do roku 2004. 51 47 Srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2010 sp. zn. 8 Afs 10/2010. 48 Obdobnoufunkci,tedyúsporuadministrativy,měloplnittéžstanovenídanězpříjmůfyzickýchosobpaušální částkou podle § 7a ZDP u poplatníků provozujících podnikatelskou činnost v malém rozsahu. Vzhledem k podmínkám nastavených zákonem o daních z příjmů se však ani zdaleka netýká všech poplatníků, kte- rýmplynou příjmy ze samostatné činnosti a dnes má pouze okrajový význam, z toho důvodu se práce tímto způsob zdanění nadále nezabývá. Srov. Důvodová zpráva k zákonu č. 492/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. In: Beck-online [právní informační systém] C. H. Beck [cit. 24. 3. 2016]; VANČUROVÁ 2013 op. cit., s. 362. 49 PELC, Vladimír. Zákon o daních z příjmů. Komentář. 2. vydání . Praha: C. H. Beck, 2015. s. 230. ISBN 978-80-7400-517-6. 50 Například podle ustanovení § 35 ca ZDP nelze uplatnit slevu na manželku ani daňové zvýhodnění na dítě. 51 Procentní výše paušálových výdajů byla s účinností od 1. 1. 2006 zvýšena z důvodu, jejich poměrně nízké-

425