SBORNÍK 66 SVOČ 2016

Ve snaze nevyčerpávat síly armády zajišťováním logistiky internace, je na konci břez- na 1942 nařízením č. 9102 48 zřízena civilní „Správa válečné relokace“ (War relocation authority – dále jen WRA ) organizace, jejímž cílem, je zajistit provedení nařízení č. 9066. V jejím čele původně stojí Milton S. Eisenhower, mladší bratr generála a poz- dějšího prezidenta Dwighta D. Eisenhowera. Ten se snaží vyjednat pro evakuované, co možná nejlepší podmínky a co nejdůstojnější zacházení. Dle jeho představ, by většina zadržených měla být propuštěna ze shromažďovacích zadržovacích center 49 , která byla pro tyto účely vytvořena, a navrácena do běžného občanského života ve státech mimo vojenské zóny Západního pobřeží. Záhy se však setkává s odporem politiků a občanů, kteří odmítají začlenit evakuované. Nejčastějším odůvodněním je argument, prvně prezentovaný guvernérem státu Utah Herbertem Mewem: „Pokud jsou tihle lidé nebezpeční pro Pacifické pobřeží, tak jsou nebezpeční i pro nás.“ 50 V odvolání na obavu o bezpečnost vlastních obyvatel, většina guvernérů trva- la na tom, aby pokud na území svého státu vůbec strpí nějaké osoby přemístěné ze Západního pobřeží, tak pak musí být tyto osoby pod neustálým vojenským dohledem. Eisenhower proto nevidí jiné východisko, než zřízení „relokačních center“ , kde by eva- kuovaní mohli žít v co nejdůstojnějších podmínkách a tak začíná budování táborů, ve kterých Issei, Nisei i Kibei stráví většinu války. Dnešní termín „ internační tábo- ry“ je výsledkem historického vývoje, během války byly tyto tábory mnohem častěji označovány jako „relokační centra“ (termín, kterým WRA označovala svá zařízení), či tábory „evakuační“ nebo v některých případech „ koncentrační“ 51 . Eisenhower sám ne- unesl morální tlak, který pozici šéfa WRA doprovázel a v červnu 1942 na svou pozici rezignoval. V dopise, který adresoval svému nástupci Dillonu S. Myerovi, radil, aby pozici přijal, jen pokud si myslí, že bude schopen ji svědomitě vykonávat a zároveň v noci klidně spát. 52 Po celých Spojených státech započala výstavba „relokačních center“, která měla na- hradit provizorní shromažďovací tábory. Celkem vzniklo 10 těchto center. 53 Původní 48 ROOSEVELT F. D. Executive Order 9102 op. cit. 49 Tato centra byla řízena Správou válečné kontroly občanů ( War Civil Control Authority – WCCA ), tato rovněž civilní organizace, byla aktivní především během prvotního přemísťování z válečných zón do shromažďovacích center, protože je její činnost prakticky shodná s činností WRA, WRA tuto organi- zaci v roce 1943 absorbovala. 50 DANIELS, R. Asian America: Chinese and Japanese in the United States since 1850. Seattle: University of Washington Press, c1995, str. 226 51 Termín koncentrační tábor, který byl v USA používán pro internační tábory mimo jiné i prezidentem Rooseveltem v tomto případě neměl vyvolávat reminiscenci s hrůzami koncentračních táborů v naci- stickém Německu, tento výraz, prvně použili Španělé na konci 19. století při potlačování nepokojů na Kubě, a později na přelomu 19. a 20. století převzali i Britové při Búrských válkách. Viz: DANIELS, R. op. cit. s tr. 228 52 BURTON, J. F., ROOSEVELT, E. op. cit., str. 38 53 Konkrétně šlo o centra Poston a Gila River v Arizoně, Rohwer a Jerome v Arkansasu, Manzanar a Tule Lake ve vnitrozemské Kalifornii, Minidoka v Idaho, Heart Mountain ve Wyomingu, Granada v Coloradu a Topaz v Utahu.

536