ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

Nebezpečí útěku nelze posuzovat toliko na základě přísnosti trestu, který obviněnému hrozí v případě uznání viny. 35 Významnou skutečností však je, pokud dojde k vyslo vení viny obviněného, byť prozatím nepravomocně, soudem prvého stupně a uložení vysokého nepodmíněného trestu odnětí svobody. V takovém případě je pak výrazně omezena povinnost orgánů činných v trestním řízení dokládat závažnější skutečností ospravedlňující trvání vazby, neboť riziko útěku, či skrývání se je u obviněného pod statně zvýšeno. 36 Obdobně je nedostačující, aby bylo riziko útěku pro dlouhotrvající zbavení osobní svobody dovozováno toliko na podkladě skutečnosti, že obviněný je osobou cizí státní příslušnosti. Cizí státní příslušnost může být z pohledu judikatury Evropského soudu pro lidská práva nepochybně způsobilý důvod pro vzetí obviněného do vazby, nikoliv však pro její opakované prodlužování, bez předložení jiných konkrétních důvodů. 37 Stejně tak neobstojí pro prodloužení trvání vazby absence stálého bydliště u obvině ného, 38 obzvlášť pak za situace, kdy sdělil orgánům činným v trestním řízení adresu, na které se skutečně zdržuje, a na která bude k zastižení. 39 12.5 Koluzní vazba Účelem koluzní vazby je zajistit, aby byl řádně zjištěn skutkový stav věci, a to aniž by obviněný vyvíjel jakýkoliv negativní vliv na svědky, případně spoluobviněné, při čemž vzetí obviněného do vazby je přípustné, pokud jsou dány konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že obviněný bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní řízení. 40 Základní podmínkou, která musí být dána již pro uvalení koluzní vazby je, že nebezpečí maření vyšetřování musí být podloženo věcnými důkazy, pouhá abstraktní hrozba nepostačí. 41 Pokud se týče požadavků doktríny zesílených důvodů, pak v počátečních fázích trestního řízení lze akceptovat uvalení koluzní vazby z důvodu rizika, že obviněný bude působit na doposud nevyslechnuté svědky. 42 Z dlouhodobého hlediska však nutnost 37 Rozsudek ESLP ze dne 18. 4. 2006 ve věci Tariq proti České republice, stížnost č. 75455/01. V tomto směru však judikatura Ústavního soudu poskytuje vyšší standart ochrany, neboť samotná skutečnost, že obviněný je cizím státním příslušníkem představuje pouze abstraktní riziko útěku, nikoliv konkrétní skutečnost, přičemž pouze výlučně státní příslušnost nepostačuje ani jako důvod pro uvalení vazby. Např. dle nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2022, sp. zn. II. ÚS 347/96, nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. III. ÚS 121/02. 38 Rozsudek ESLP ze dne 15. 5. 2015 ve věci Sulaoja proti Estonsku, stížnost č. 55939/00. 39 Nález Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2086/14. 40 AUGUSTINOVÁ, Pavla. Komentář k § 67. In: DRAŠTÍK, Antonín, FENYK, Jaroslav a kol. Trestní řád. Komentář. § 1 až 179h. Praha: Wolters Kluwer, 2017. Dostupné z: https://www.aspi.cz/products/ lawText/13/61/67/komentar-wkcr-c-141-1961-sb-trestni-rad-komentar#pa_67. 41 Rozsudek ESLP ze dne 4. 1. 2006 ve věci Becciev proti Moldávii, stížnost č. 9190/03. Též např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 240/97. 42 Rozsudek ESLP ze dne 4. 1. 2006 ve věci Jarzynski proti Polsku, stížnost č. 15479/02. 35 Rozsudek ESLP ze dne 8. 2. 2005 ve věci Panchenko proti Rusku, stížnost č. 45100/98. 36 Nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14.

157