DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY A JEJICH PŘÍPUSTNOST ZEJMÉNA SE ZAMĚŘENÍM NA KAMEROVÉ SLEDOVÁNÍ / Jakub Morávek (ed.)

pracovněprávním vztahem, za což mu může být uložena pokuta až do výše 1.000.000Kč. Z určitého hlediska tak došlo k dílčímu překryvu (viz níže) kompetencí Úřadu pro ochranu osobních údajů a inspekce práce. V tiskové zprávě z 31. července 2017 3 Úřad pro ochranu osobních údajů deklarovat (byť se odkazuje na překonaný rozsudek Vrchního soudu v Praze, který staví právě na opačném principu – viz například NSS ve věci sp. zn. 6 As 133/2015 – 53), že mezi dotčenými institucemi bude docházet ke vzájemné komunikaci, aby se předešlo dvojímu trestání za jeden skutek. To je sice pozitivní, současně však vyjádření ale také říká, že rozšíření působnosti inspektorátu práce se nedotýká působnosti Úřadu pro ochranu osobních údajů, tzn. v části, kde se kompetence překrývají, může kontrolu provést jeden, nebo druhý. V tiskové zprávě nicméně jeden podstatný moment schází. Zákaz dvojího trestání je nepřekročitelným ústavním principem. Stejně důležitým a rozhodujícím principem je však i povinnost orgánů veřejné moci postupovat tak, aby byla zachována právní jistota účastníků právních vztahů. Právní jistota je široký pojem. V rámci rozhodovací praxe orgánů veřejné moci znamená primárně předvídatelnost rozhodování a jednotnost. Zásadu v obdobných případech obdobně je možné překo- nat jedině z dostatečně silného důvodu; jsou-li naplněn podmínky pro overruling (viz například Ústavní soud České republiky ve věci sp. zn. III. ÚS 1275/10). O spolupráci v tomto směru však tisková zpráva nehovoří. Přirozeně se nabízí doufat, že byla impli- citně předpokládána. Z dosavadního zkoumání materie a z komunikace s dotčenými orgány veřejné moci se však podává, že spíše nikoli (neexistuje ani jednotná metodika v rámci inspektorátů práce, natož jednotící metodika Úřadu pro ochranu osobních údajů a Státního úřadu inspekce práce, která by mj. zahrnovala informační kanály pro sdílení informací o uložených pokutách). Zájem na takovém systému sdílení informací přitom by měl mít primárně Státní úřad inspekce práce, neboť v momentě nabytí účinnosti zákona, jímž se inspekci práce přisoudila kompetence kontrolovat dodržování povinností podle ust. § 316 ZPr, měl Úřad pro ochranu osobních údajů již více jak patnáctiletou praxi a bohatou rozhodo- vací historii ohledně kamerových systémů na pracovištích. V souvislosti s otázkou jednotnosti postupu obou dotčených úřadů nelze nechat stranou ani odlišnou výši možných sankcí. V roce 2017 činila maximální výše pokuty při nesplnění povinností na úseku ochrany osobních údajů (skutkové podstaty přestupků byly odkazovací) dle § 44 zá- kona č. 101/2000 Sb. pro fyzické osoby 1.000.000Kč, resp. až 5.000.000Kč, pokud došlo k ohrožení většího počtu osob, nebo byly povinnosti porušeny při zpracování citlivých údajů, a dle § 45 stejného zákona pro fyzické osoby podnikající a pro práv- 3 Viz https://www.uoou.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=200144&id=26275&n=tiskova%2Dzprava- %2Dke%2Dschvaleni%2Dnovely%2Dzakona%2Do%2Dinspekci%2Dprace

9