DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY A JEJICH PŘÍPUSTNOST ZEJMÉNA SE ZAMĚŘENÍM NA KAMEROVÉ SLEDOVÁNÍ / Jakub Morávek (ed.)

šedesáti stanovisek, kdy ne vždy jeho závěry korespondovaly přesně s tím, co ve svých pracovních dokumentech uváděla WP 29. Stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů byla výsledkem interní diskuse odborníků úřadu. Nepodléhala žádné externí supervizi. Jejich správnost byla fakticky posuzována ve správním soudnictví. Řada stanovisek Úřadu pro ochranu osobních údajů zasahovala širokou škálu sub- jektů. Byla respektována a v praxi podle nich dotčené osoby postupovaly. Na uvedení zpracování osobních údajů do souladu s nimi vynaložili správci a zpracovatelé nemalé finanční prostředky. Mechanismus nastavený obecným nařízením o ochraně osobních údajů je jiný než dosavadní zavedená praxe. Evropský sbor pro ochranu osobních údajů plní jednotící úlohu pro celou unii. Jeho schválení podléhají jednotlivé počiny dozorových úřadů – kodexy chování atd. Prozatím se zdá, že jeho působení fakticky vylučuje přijímání sta- novisek ze strany dozorových úřadů výlučně ve vlastní režii; ostatně Úřad pro ochranu osobních údajů všechna svá dosavadní stanoviska přesunul do archivu. Závěry Evropského sboru pro ochranu osobních údajů a jeho pohled na určité momenty problematiky zřejmě nebude vždy stejný jako dřívější stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů; v této souvislosti lze například vzpomenout úvahy sboru o tom, že by se právní úpravou na ochranu osobních údajů měly řídit i on-line kame- rové systémy. Jak rozsáhlé změny a s jakými náklady bude působení sboru ve vztahu ke zdejším adresátům právní úpravy znamenat, je těžko odhadovat. Nabytí platnosti obecného nařízení bylo z tohoto hlediska jakýmsi silnějším pory- vem větru, který rozčeřil klidné vody. Působení Evropského sboru pro ochranu osob- ních údajů bude oproti tomu může být nepodobné efektu žblunknutí kamene – mno- ho šířících se vln všemi směry. Krátce řečeno, z hlediska právní úpravy na ochranu osobních údajů, s ohledem zejména na působení Evropského sboru o ochraně osobních údajů, nelze mít za to, že by byla pravidla v tomto směru konečná. 4 Z naznačeného shora se podává, že stávající situace je mj. problematická z hlediska určení míry překryvu kompetencí Úřadu pro ochranu osobních údajů a inspektorátu práce, jde-li o kamerové systémy na pracovištích. Spolu s tím jde ruku v ruce riziko porušení zásady ne bis in idem . Těmto otázkám zde bude v kontextu vymezení obsahu ust. § 316 ZPr dále věnována pozornost.

4 V tomto kontextu zde bude na kamerové systémy nahlíženo, jelikož pozice a závěry sboru prozatím nejsou jasné a konečné, tak, že provozování on-line kamerového systému, tedy kamerového systému, z nějž není pořizován záznam, nemá povahu zpracování osobních údajů.

11