DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY A JEJICH PŘÍPUSTNOST ZEJMÉNA SE ZAMĚŘENÍM NA KAMEROVÉ SLEDOVÁNÍ / Jakub Morávek (ed.)

Skutkové podstaty přestupků podle ust. § 11a a ust. § 24a zákona č. 251/2005 Sb. mají odkazovací charakter, tzn. objektivní stránka přestupku je ve značné míře tvořena obsahem ust. § 316 odst. 2 a 3 ZPr. Objektivní stránky skutkových podstat podle ust. § 11a a ust. § 24a zákona č. 251/2005 Sb. lze charakterizovat následovně: – narušování soukromí zaměstnance na pracovišti a ve společných prostorách některým ze způsobů uvedených v ust. § 312 odst. 2 zákoníku práce Obě zákonná ustanovení vymezují objektivní stránku přestupku tak, že se jej do- pustí zaměstnavatel, který naruší soukromí zaměstnance na pracovišti a ve spo- lečných prostorách zaměstnavatele. Pracovištěm se rozumí (Nejvyšší soud České republiky ve věci sp. zn. 21 Cdo 4596/2014) „místo, kde zaměstnanec plní podle pokynů zaměstnavatele své pracovní úkoly; okruh těchto míst, v nichž může zaměstnavatel přidělovat zaměstnanci práci, je dán vymezením místa výkonu práce v pracovní smlouvě“ . Společnými prosto- ry zaměstnavatele se vedle toho rozumí (přiměřeně například dle Nejvyšší soud České republiky ve věci sp. zn. 21 Cdo 1824/2005) prostory ve sféře dispozice zaměstnavatele, v nichž se zaměstnanec musí podrobit pokynům zaměstnavatele, byť v nich zaměstnanec přímo nemusí vykonávat práci. Prostorem, na nějž se vztahuje ust. § 316 odst. 2 ZPr, tedy může být například i vnitřní prostor služeb- ního motorového vozidla. Chráněnou hodnotou je soukromí zaměstnance. 15 Objekt přestupku je tedy užší, než je tomu u právní úpravy na ochranu osobních údajů, kde se prostřednictvím ochrany osobních údajů jako primárního objektu chrání další nepřímé objekty jako je život, zdraví, majetek atd. V pozici poškozeného (osoby dotčené protiprávním jednáním zaměstnavatele) je výlučně zaměstnanec. Oproti tomu obecná právní úprava na ochranu osobních údajů poskytuje ochranu všem lidem, ať již mají postavení obdobné zaměstnan- ci či nikoli - v případě kamerového systému na pracovišti jsou chráněny tudíž všechny příchozí osoby, včetně například zákazníků či klientů anebo obchodních partnerů zaměstnavatele či jejich zástupců, funkcionářů zaměstnavatele (osoby působících v jeho orgánem, včetně statutárních orgánů), či členů zaměstnavatele (společníci obchodních společností atd.). 15 K obsahu pojmu soukromí a soukromí zaměstnance na pracovišti viz například Ústavní soud České republiky ve věci sp. zn. II. ÚS 517/99, sp. zn. Pl. ÚS 24/10, sp. zn. Pl. ÚS 42/11, Nejvyšší správní soud ve věci zn. 9 As 34/2008 a ve věci zn. 33 Odo 134/2003, Evropský soud pro lidská práva ve věci Niemietz vs. Německo z roku 1992. stížnost č. 13710/88 a ve věci Guerra a další vs. Itálie z roku 1998 (116/1996/735/932), příp. ve věci X. a Y. vs. Nizozemsko ze dne 26. března 1985, stížnost č. 8978/80, a dále také Morávek, J. Ochrana osobních údajů podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů (nejen) se zaměřením na pracovněprávní vztahy. Praha: Woltres Kluwer. 2019.

39