DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY A JEJICH PŘÍPUSTNOST ZEJMÉNA SE ZAMĚŘENÍM NA KAMEROVÉ SLEDOVÁNÍ / Jakub Morávek (ed.)

kontextu, která může spadat pod rozsah soukromého života, jehož součástí je i život profesní“. 12 3. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva Přístup Evropského soudu pro lidská práva k tématu přípustných důkazních pro- středků a sledování zaměstnanců je v předkládaném příspěvku popsán prostřednictvím analýzy aktuálního rozhodnutí, které naznačuje vývoj rozhodovací praxe. Ještě před vlastním představením skutkového a právního stavu se sluší poskytnout čtenáři stručný přehled obsazení a způsobu rozhodovací činnosti Evropského soudu pro lidská práva. Podle čl. 26 Úmluvy zasedá k projednání předložených případů soud jako samosoudce , ve výborech složených ze tří soudců, v senátech složených ze sed- mi soudců a ve Velkém senátu složeném ze sedmnácti soudců. V zásadě samosoudce a příslušné výbory rozhodují o nepřípustnosti podané stížnosti, výbor poté může roz- hodnout i ve věci, když uzná, že je meritum stížnosti důvodné a nastolená otázka je již řešena judikaturou soudu. Senáty pak rozhodují o přijatelnosti a odůvodněnosti individuálních stížností. Velkému senátu může být věc postoupena v případech stano- vených Úmluvou, jako tomu bylo v níže popsaném případě, kdy nejprve rozhodl Senát o sedmi soudcích, jehož rozhodnutí následně změnil Velký senát. Dále zkoumaným případem je stížnost LÓPEZ RIBALDA AND OTHERS proti Španělsku , č. 1874/13 a 8567/13. Isabel López Ribalda spolu se čtyřmi dalšími stěžovateli byli zaměstnanci špa- nělského řetězce supermarketů. Jejich zaměstnavatel poté, co se opakovaně objevovaly nesrovnalosti v inventurách, nainstaloval kamerový systém do prostor obchodu za úče- lem vyšetření domnělých krádeží. Některé kamery byly nainstalovány viditelně, někte- ré byly skryté. Zaměstnanci byli informováni o instalaci kamer u vstupu do obchodu, ale nebyli již obeznámeni s instalací kamer u pokladen. Po deseti dnech tajného natáčení prokázaly záznamy z kamer nasměrovaných na pokladny, že několik zaměstnanců skutečně kradlo zboží ve spolupráci s třetími oso- bami. Dotyční byli okamžitě propuštěni, proti čemuž se neúspěšně bránili u pracovně- právních soudů prvního i druhého stupně. Stěžovatelé se domnívali, že použitím takto získaných důkazů, došlo k porušení jejich práva na soukromí ve smyslu čl. 8 Úmluvy. 12 Rozsudek ESLP ze dne 28. 1. 2017, Antović a Mirković proti Černé Hoře, č. 70838/13, bod 42: „ The Court has already held that the notion of “private life” may include professional activities or activities taking place in a public context (see Bărbulescu, cited above, § 71, and the authorities cited therein). It is, after all, in the course of their working lives that the majority of people have a significant, if not the greatest, opportunity to develop relationships with the outside world, and it is not always possible to distinguish clearly which of an individual’s activities form part of his professional or business life and which do not (see Niemietz, cited above, § 29). There is therefore a zone of interaction of a person with others, even in a public context, which may fall within the scope of “private life” (see Peck, cited above, § 57), professional life being part of it (see Fernández Martínez, cited above, § 110 in fine) .“

70

Made with FlippingBook - professional solution for displaying marketing and sales documents online