Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

kých vztahů. 67 Podle názoru Výboru pro lidská práva existují některá nederogo- vatelná práva, která v žádném případě nemohou být předmětem výhrad kvůli jejich povaze jako kogentních norem, mezi ně patří zákaz mučení a svévolného zbavení života. 68 Z toho by však a contrario vyplývalo, že některá jiná nedero- govatelná práva mohou být předmětem výhrad. Meziamerický soud pro lidská práva se k tomuto problému vyjádřil v posud- ku z 8. 9. 1983 o omezeních trestu smrti. Článek 27 Americké úmluvy totiž dovoluje smluvním stranám suspendovat v době války nebo jiného veřejného nebezpečí závazky podle této Úmluvy za předpokladu, že se přitom neodchýlí od určitých základních práv, mezi nimiž je právo na život zaručené článkem 4. Podle Soudu „by z toho vyplývalo, že výhrada, která byla určena k tomu, aby umožnila státu suspendovat jakékoliv z nederogovatelných základních práv, musí být považována za neslučitelnou s předmětem a účelem Úmluvy, a tudíž nedovolenou. Situace by byla odlišná, kdyby výhrada se pouze snažila omezit určité aspekty nederogovatelného práva, aniž by zbavovala právo jako celek jeho základního účelu.“ 69 Soud v daném posudku konstatoval, že zkoumaná výhrada není v zásadě neslučitelná s předmětem a účelem Úmluvy. To také zřejmě byl jeden z argumentů, který vedl Komisi pro mezinárodní právo k formulaci směrnice 3.1.10, která jen výjimečně připouští tento typ výhrad: „Stát nebo mezinárodní organizace nemůže vyjádřit výhradu ke smluv- nímu ustanovení vztahujícímu se nederogovatelným právům, ledaže dotyčná výhrada je slučitelná s podstatnými právy a povinnostmi vyplývajícími z této smlouvy. Při posuzování slučitelnosti musí být brán v úvahu význam, který strany daly příslušným právům tím, že je učinily nederogovatelnými.“ 70 úmluva, se zvláštním zřetelem na zájmy rozvojových zemí.“ (viz sdělení MZV č. 100/1994 Sb.). Jiným příkladem je čl. 311 odst. 3 Úmluvy OSN o mořském právu: „3. Dva nebo více účastnických států mohou uzavírat dohody pozměňující nebo pozastavující účinnost ustanovení této Úmluvy ve vztazích mezi nimi, za předpokladu, že takové dohody se nebudou vztahovat na taková ustanovení této Úmluvy, od nichž se nelze odchýlit aniž by to bylo neslučitelné s efektivním prováděním předmětu a účelu této Úmluvy, a dále za předpokladu, že takové dohody se nebudou dotýkat použití základních zásad v ní obsažených a že ustanovení takových dohod se nedotknou užívání práv nebo plnění závazků podle této Úmluvy jinými účastnickými státy.“ (viz sdělení MZV č. 240/1996 Sb.) 67 Srov. např. čl. 45 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích (1961), podle kterého v případě přerušení diplomatických styků mezi dvěma státy přijímající stát musí, i v případě ozbrojeného konfliktu, respek- tovat a chránit místnosti mise spolu s jejím majetkem a archívy. 68 Viz CCPR/C/21/Rev.1/Add.6 (11 November 1994), § 10. 69 Viz OC-3/83, Series A, No. 3, § 61, s. 306. 70 Viz Report of the ILC, GAOR, Sixty-second Session, Supplement No. 10 (A/62/10), s. 104.

99