Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

svou povahou akcesorický, tj. přistupuje k původnímu (pre-existing) právnímu poměru založenému primární normativitou. 1 Pravidla o odpovědnosti států jsou obsažena v obecném mezinárodním prá- vu obyčejovém. Návrh článků o odpovědnosti států za mezinárodně protipráv- ní chování, přijatý Komisí pro mezinárodní právo v r. 2001, přinejmenším zčásti kodifikuje obyčejové právo. Obsahuje ovšem i některé prvky progresiv- ního rozvoje. Kodifikace odpovědnosti států je založena na pojmu „mezinárodně protipráv- ní chování“. Podle čl. 1 návrhu každé mezinárodně protiprávní chování státu vyvolává jeho mezinárodní odpovědnost. Kvalifikace chování státu za protipráv- ní se řídí mezinárodním právem. Proto na toto označení nemá vliv, pokud by to samé chování bylo považováno za legální podle vnitrostátního práva (čl. 3). Vznik odpovědnosti států závisí na naplnění mezinárodně protiprávního chování. To je pak založeno na dvou konstitutivních prvcích: porušení mezi- národního závazku státu (objektivní prvek) a přičitatelnosti určitého chová- ní státu (subjektivní prvek). Podle čl. 2 návrhu je tak naplněno mezinárodně protiprávní chování státu tehdy, když chování spočívající v konání nebo opo- menutí: (a) je přičitatelné státu podle mezinárodního práva; a (b) představuje porušení mezinárodního závazku státu. Státu se přičítá jeho vlastní chování, tj. jednání jakéhokoli orgánu státu, ať tento orgán vykonává legislativní, výkonné, soudní nebo jiné funkce, jakékoli místo zaujímá v organizaci státu a jakákoli je jeho povaha, jako orgánu ústřed- ní vlády nebo územního celku tohoto státu (čl. 4). Za orgán státu se považuje jakákoli osoba nebo entita, jež má toto postavení v souladu s vnitrostátním právem státu. Státu se naopak nepříčítá chování soukromých osob. Státu se nicméně přičítají i některé akty osob, které formálně nemají posta- vení státního orgánu. Tak se státu přičítá jednání osob nebo organizací, které nejsou orgánem státu, ale jsou vnitrostátním právem tohoto státu zmocněny k výkonu některých dílčích prvků vládní moci, pokud v daném případě jednají v tomto postavení (čl. 5). Může jít o veřejnoprávní korporace, polostátní insti- tuce, různé agentury nebo i soukromé společnosti, pokud vykonávají funkce veřejné povahy, které jinak zpravidla vykonávají státní orgány.

1 V žádném právním systému se neobejdeme bez dvou odlišných typů pravidel, z nichž první stanoví práva a povinnosti subjektů (tzv. primární normy) a druhé pak předvídají právní následky jejich porušení (tzv. sekundární normy). Jinak řečeno, a to pomocí známé trichotomie, jde o dispozici a sankci právního pravidla.

104