Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

Problematika kategorie ujištění a záruk neopakování protiprávního činu v budoucnu (assurences and guarantees of non-repetition, guarantees pro futuro) , o níž konečný Návrh článků pojednává na tomtéž místě, 7 má svou historii. V minulosti − v období tradičního mezinárodního práva − totiž spadal do způsobů satisfak- ce i institut ujištění a záruk neopakování protiprávního činu v budoucnu (guarantee pro futuro) , což bylo logické proto, že tehdy daným protiprávním činem též skončil právní poměr založený právní normou, jež uvedeným činem byla porušena. Pokud měl poškozený stát přece jen zájem na tom, aby se novací znovu právní poměr obnovil, avšak také aby opět nedošlo k jeho nerespektování, požadoval v zájmu obnovení předtím ztracené důvěry právě výše řečené ujištění a záruky neopakování. V současnosti však případným protiprávním činem předtím založený právní poměr nezaniká a smyslem ex lege nastupující reparační povinnosti je naopak plná obnova jeho (společenské) působnosti. Vzhledem k tomu, že účel před- mětného institutu je preventivní a směřuje do budoucnosti, pojednává o něm Návrh článků v tzv. prvním čtení na samostatném místě, 8 zatímco konečný text tento institut zahrnuje do problematiky povinnosti zastavit trvající protiprávní chování (cessation) , čímž sem přešel z kategorie satisfakce − spadající ale do forem reparace −, kde se v minulosti vyvinul. Patrně právě v této spojitosti je institut guarantee pro futuro plně k uplatnění i v současnosti, a to zejména v oblasti juris in bello . Institut guarantees pro futuro má − jak už výše řečeno − jednoznačně funkci preventivní směřující do budoucnosti, being future-oriented , a při fungování systému kolektivní bezpečnosti je pak spojen i s nezbytnými územně-mocenskými náležitostmi znemožňujícími daný čin zopakovat Příklady nabízí vůbec první uplatnění systému kolektivní bezpečnosti OSN v době první války proti Iráku (1990/1991), a to v odzbrojovacích ustanove- ních ( SC Res . 687, 3. 4. 1991, zejména pod § 8 až 13 příslušné rezoluce), spadajících právě do řečených garancí pro futuro , ježto slouží k věcnému zabezpečení, že agresi už nebude opakovat; agresi vůbec, neboť ji už v r. 1980 provedl proti Íránu a tam použil zbraní hromadného niče- ní (chemických zbraní). Právě o plnění těchto závazků odmítal ale podávat důkazy dozorující Zvláštní komisi (UNSCOM) a IAEA. V druhé válce (2003) už byly garance pro futuro vyjádřeny debellací Iráku jako věcná záruka, že zničením jeho státnosti bude též postaráno o to, že už k opakování agrese nepřistoupí, zejména též za použití zbraní hromadného ničení; to ovšem při fungování kolektivní bezpečnosti. Oproti tomu byly reparační závazky zcela odlišné, i když de la survenance du fait illicite.“ Srov. příslušný komentář Komise MP k čl. 41 (Cessation du comportement illicite) , Rapport de la Commission du droit international sur les travaux de sa quarante-cinquième session, 1993 , A/48/10, p. 143, § 4. Stojí za opětné připomenutí, že povinnost ukončit porušování dispozice, tj. vrátit se k jejímu naplňování, je právě stanoveno až třetí skladebnou částí trichotomie dané normy, tj. její sankcí. 7 Art. 30 − Cessation and non-repetition − “The State responsible for the internationally wrongful act is under an obligation: a)…, b) To offer appropriate assurances and guarantees of non-repetition, if circumstances so require.” 8 V čl. 46 (Assurances et garanties de non-répétition) , srov. ACDI ( YILC ), 1993, vol. II/2, p. 84.

109

Made with FlippingBook Ebook Creator