Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

volnosti − uchylovat se k síle se ustálilo i omezení tohoto zákazu, a to jako jeho výjimka , jež je s to použití síly zbavit protiprávnosti , jestliže se tím reaguje na probíhající protiprávní jednání, tj. agresi, a uplatnění sebeobrany je v souladu s Chartou Spojených národů (čl. 34 Návrh článků ). 27 Proto i Komise MP sdílí názor, že primární normativitou stanovený kogentní zákaz použití síly je záka- zem nikoliv absolutním, ale limitovaným, čímž je v rámci řečené primární právní úpravy vytvořen i prostor pro právo sebeobrany, tedy ozbrojené jednání zbavené protiprávnosti. 28 Při takovémto uchopení pojmu sebeobrany − jako okolnosti vylučující proti- právnost ozbrojené reakce na ozbrojené protiprávní jednání − je pak jen těžko pochopitelné stanovisko Komise MP , která v této souvislosti (v příslušném komentáři) uvádí, že důsledkem sebeobrany je, jako ve všech případech okol- ností vylučujících protiprávnost − uvedených v kapitole V Návrhu článků − suspendování (suspendre) nebo zrušení (supprimer) povinnosti plnit meziná- rodní závazek, což je v daném případě kogentní obecně platný závazek zdržet se použití síly nebo její hrozby v mezinárodních vztazích. 29 Nelze totiž na jedné straně tvrdit, že je institut sebeobrany normován primárními pravidly jako výjimka z kogentního zákazu uchylování se k síle, současně ale i připouštět derogování tohoto primárního pravidla (suspendováním nebo zrušením). Také do konečného textu Návrhu článků byl institut sebeobrany zařazen v čl. 21 do kategorie okolností vylučujících protiprávnost, a to bez dalšího bližší- ho zdůvodnění, přičemž se Komise MP spokojila jen s konstatováním, že je mimo tedy sebeobranu naopak za právní následek pokládají Combacau J., Sur S.: Droit international public , 6 e éd ., LGDJ − Montchrestien, Paris, 2004, p. 519: „(…) (État) victime de l’acte illicite, qui tire de la défaillance de son adversaire le pouvoir juridique ( sic ) de déclencher une riposte, sous des formes diver- ses: légitime défense s’il s’agit de réagir à une attaque armée par une action militaire tendant à repousser l’agresseur (…).“ 27 Na tomto místě je poučné poznamenat, že k řečenému pojmovému vymezení pouze jediný stát, a to Francie, k pojednávanému článku uplatnila připomínku: „L’article 34 illustre une approche trop rest- rictive de la légitime défense. A la place ,prise en conformité avec la Charte des Nations Unies‘, il serait préférable de mettre ,conforme au droit international‘,“ srov. Commentaires et observations reçus des gou- vernements , 25. 3. 1998, A/CN. 4/488 , p. 94. 28 Přičemž − podle Komise MP − je rozhodná daná situace, v níž se takto reagující stát nachází, a naopak nepodstatné je, zda řečená situace zakládá „právo“, „přirozené právo“ nebo jinou právní kvalifikaci. Srov. ACDI ( YILC ), 1980, vol. II/2, p. 59, § 25: „(...) (la) seule question qui intéresse le chapitre V du projet (...), c’est la situation dans laquelle se trouve placé l’Etat agissant, et peu importe le fait que cette situation constitue l’exercice d’un ,droit‘, d’un ,droit naturel‘ ou d’une autre situation juridique subjective“. 29 Srov. ACDI ( YILC ) , 1980, vol. II/2, p. 58, § 24: „L’existence à la base du comportement adopté par l’Etat d’un état de légitime défense a pour effet, ici comme dans le cas des autres circonstances visées au chapitre V, de suspendre ou de supprimer (...) le devoir d’observer l’obligation internationale qui, dans le cas présent, est l’obligation générale de s’abstenir de l’emploi ou de la menace de la force dans les relations internationales.“

118

Made with FlippingBook Ebook Creator