Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

Termín „protiopatření“ k synonymnímu vyjádření pojmu represálií vnesla až Komise MP . Touto terminologickou změnou chtěla vyjádřit obsahovou proměnu represálií, které dříve byly též provázeny použitím síly, avšak v současnosti jsou omezeny jen na neozbrojené akty, a to z důvodu jejich odlišení od uplatnění represálií ve válečném konfliktu, kde si přirozeně svou ozbrojenou podobu zachovávají. Jakkoli je tento utilitární důvod jistě k přijetí, nelze již přijmout zdůvod- nění pojmové. Komise MP totiž uvádí: „Questions concerning the use (...) of the legality ( sic ) of belligerent reprisals are governed by the relevant primary rules“. Jakkoli zákaz ozbrojených represálií (forcible reprisals, forcible countermeasures, reprisals by force) , a to jako kategorii juris ad bellum , lze též dovodit z primární normativity, nedovolující uchylování se k síle, pak ale válečné represálie (belligerent reprisals, war reprisals) , spadající již do úpravy juris in bello, nadále zůstávají legálním donucovacím prostředkem normovaným sekundárními pravidly; o válečných represá- liích bude zde pojednáno níže. Funkčním smyslem použitých protiopatření je tedy tímto (pro mezinárodní právo) specifickým donucením přimět provinilý stát, aby splnil obsah řečeného odpovědnostního právního následku, tedy aby zastavil trvající protiprávní cho- vání (cessation) a realizoval povinnost nápravy (reparation) , čímž by v důsledku toho též znovuobnovil právní stav předchozí (status quo ante delictum) daný primárně založeným právním poměrem. Samotným protiprávním činem tento primárně (tedy trichotomní dispozicí dané právní normy) založený právní poměr totiž nezanikl − jako tomu bylo v tradičním mezinárodním právu −, nadále je tedy zachován, ale v důsledku řečeného protiprávního činu je (ex lege) ještě akcesoricky doplněn o další právní poměr , a to sekundárně normovaný právní poměr odpovědnostní (tedy vyplý- vající až ze sankční trichotomní skladebné části dané normy). Právě ten ukládá delikventu nejen reparovat, co svým protiprávním činem způsobil, ale pojmově i strpět a neklást odpor (tzv. kontra-represáliemi) vynucování předmětné repa- race protiopatřeními v tom případě, že k jejímu splnění naopak není ochoten. Korelátem řečené reparační povinnosti je tak nejen právo realizování této repa- rační povinnosti požadovat, ale také právo její splnění si svépomocí též vynutit, tedy právo proti neochotnému delikventu uplatnit řečená protiopatření. Součástí odpovědnostního následku je však i povinnost zastavil trvající proti- právní chování (cessation) u činů durativních, jež je pak vynucováno opatřeními nezbytnými k zachování práv (urgent countermeasures as are necessary to preserve the injured state’s rights, small-scale countermeasures, mesures de sauvegarde) , 40 a to k odlišení od protiopatření tzv. plnoobsažných (full-scale countermeasures) , sloužících k vynucení celé odpovědnosti delikventem nesplněné.

40 Čl. 52, odst. 2 definitivního znění Návrhu článků . Art. 52 (2): „(…) the injured State may take such urgent countermeasures as are necessary to preserve its rights .“

123

Made with FlippingBook Ebook Creator