Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

(ii) Ztrátu nebo poškození majetku, včetně majetku, který tvoří část kulturní- ho dědictví; (iii) Ztrátu nebo škodu ze zhoršení životního prostředí; (iv) Náklady rozumných opatření k obnově majetku nebo životního prostředí, včetně přírodních zdrojů; (v) Náklady rozumných následných opatření.“ 118 Je nutno přiznat (což činí i Komise), že až dosud panovalo značné váhání, zda přijmout odpovědnost za škodu na životním prostředí jako takovém ( per se ), pokud nebyla spojena s poškozenými osobami nebo majetkem. Komise nicmé- ně konstatovala, že se situace narůstajícím způsobem mění, a to včetně soudní praxe, 119 a vydala se zřejmě cestou progresivního rozvoje práva. Konstatovala, že v případě škody na přírodních zdrojích nebo životním prostředí existuje právo na kompenzaci nákladů vynaložených na rozumná opatření preventiv- ní, obnovovací a k uvedení do původního stavu. 120 Interpretačním problémem samozřejmě zůstává určení, co jsou ještě „rozumná“ opatření. Takovýto pro- gresivní rozvoj ve smyslu rozšíření škody, která je způsobilá ke kompenzaci, není nutno odmítat a priori . Potenciální nebezpečí zneužití může vyvstat až v souvislosti s materiálními a procesními podmínkami kompenzace (viz níže). Klíčový je Princip 4, který ukládá každému státu přijmout nezbytná opatření k zajištění rychlé a odpovídající kompenzace (prompt and adequate compensation) obětem přeshraniční škody způsobené rizikovými činnostmi na jeho území nebo pod jeho jurisdikcí či kontrolou. Odpovědnost by měla být uložena operátorovi nebo event. jiné osobě (tj. odklon od striktního pojetí soustředěné odpovědnos- ti), má objektivní povahu, tedy bez zavinění (should not require proof of fault) a může být omezená, pokud je v souladu s principem adekvátní kompenzace. Návrh principů se vyhnul jednoznačné kvalifikaci odpovědnosti jako odpo- vědnosti objektivní či za riziko (strict liability) , i když formulace Principu 4 odst. 2 naznačuje, že to tomu tak zpravidla bude, když „by neměla vyžadovat důkaz zavinění“. Z formulace principů i komentáře Komise ovšem vyplývá, že by tomu mělo tak být většinou, ale ne vždy. Předně použitá měkká formulace ponechává velký prostor pro diskreci států. Kromě toho komentář připouští, že přísná objektivní odpovědnost je vhodná u škody vzniklé z rizikových čin- ností, kdežto v případě činností, které nejsou nebezpečné, ale přesto s sebou 118 Ibid., s. 121-122. 119 Srov. např. Maffei M. C.:The Compensation for Ecological Damage in the “Patmos” Case, in: Francioni F., Scovazzi T.: International Responsibility for Environmental Harm , Graham & Trotman, London, 1991, s. 381 an. 120 UN Doc. A/CN.4/L.656/Add.2 (2004), s. 12-13, § 20.

154