Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

(United Nations Convention on the Law of the Sea Montego Bay, 10. 12. 1982); úmluva vstoupila v platnost 16. 11. 1994, do 2006 v platnosti pro 150 států. 24 Jde o jediný dokument, který v podstatě převzal obsah úpravy z r. 1958, nadto ale zahrnuje všechny aspekty právního režimu moří, včetně těch, které s kodi- fikací obecně platného mořského práva nesouvisejí; jde tu zejména o statut v této věcné oblasti působící mezinárodní organizace (International Sea-bed Autority), jakož i různé formy řešení případných sporů. Příprava jejího textu už nebyla svěřena Komisi MP , ale zpracovala jej sama diplomatická konference (její experti, Third UN Conference on the Law of the Sea , UNCLOS III), proto také zůstane mimo naši pozornost, a nadto též proto, že svým obsahem pod- statně vybočuje z účelu tohoto předmětu (VP). Šedesátá léta (20. stol.) jsou úspěšným obdobím kodifikační práce Komise MP . Přijímá totiž formou kodifikačních návrhů celý komplex písemného vyjád- ření dosavadní jen obyčejové obecně platné normativity týkající se činnosti státních orgánů v zahraničí. Tyto návrhy jsou pak následně přijaty jako kodi- fikační úmluvy. Týká se (i) Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích (Vienna Convention on Diplomatic Relations , 18. 4. 1961), k r. 2006 ji už ratifikovalo 185 států; 25 (ii) Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích (Vienna Convention on Consular Relations , 24. 4. 1963), k r. 2006 má už 171 ratifikací; 26 (iii) a koneč- ně − poněkud méně zdařilé − Úmluvy o zvláštních misích (Convention on Special Missions 8. 12. 1969), v platnosti od 21. 6. 1985, do r. 2006 se účastní jen 38 států. 27 Z hlediska našeho pohledu nejen vybočují z tematického rámce tohoto předmětu, ale navíc ke své aplikaci předpokládají sjednání příslušné smlouvy o navázání daného styku − diplomatického, konzulárního či jiného, např. ad hoc zdvořilostního −, které v mnohém mohou přijmout úpravu odliš- 24 Států, které úmluvu podepsaly, ale dosud neratifikovaly, je 27, mezi nimi např. USA. Států, které úmluvu ani nepodepsaly, je asi 18, mezi nimi např. i Izrael, Turecko a Venezuela. 25 Úmluvu provázejí dva opční protokoly, a to Optional Protocol concerning Acquisition of Nationality and Optional Protocol concerning the Compulsory Settlement of Disputes (18. 4. 1961). 26 Text úmluvy v Komisi MP připravil a podklady zpracoval jako její zvláštní zpravodaj (Special Rapporteur) český internacionalista Jaroslav Žourek (ÚSP − ČSAV). Řečenou úmluvu provázejí dva opční protokoly, a to Optional Protocol concerning Acquisition of Nationality a Optional Protocol Concerning the Compulsory Settlement of Disputes (24. 4. 1963). 27 Úmluvu provází opční protokol Optional Protocol Concerning the Compulsory Settlement of Disputes (8. 12. 1969). Poměrný nezájem o účast na této úmluvě nauka vysvětluje poukazem na to, že její obsah představuje spíše příspěvek k rozvoji mezinárodního práva, o kodifikaci (inkorporaci) by se patrně jednalo jen pokud jde o problematiku, týkající se výsad a imunit hlavy státu. Např. řečená úmluva (1969) přiznává misi hraničního zmocněnce, který se sousedním státem dojednává vytýčení hranic, stejné výsady jaké prová- zejí misi hlavy státu, srov. Salmon J.: Manuel de droit diplomatique , ULB, Bruylant, Bruxelles, 1994, p. 546 kde autor výslovně uvádí: „(...) on mesure ici toutes les missions spéciales sur le même pied.“

24