Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

(iv) Posléze v tomto období let 1992 − 1996 a 1997 − 2001 byla v r. 1997 do programu Komise MP zařazena problematika jednostranných aktů států, Unilateral acts of States , pro níž podklady připravoval zvláštní zpravodaj Víctor Rodríguez Cedeño (z Venezuely). Téměř od počátku jejího projednávání bylo patrno, že v předmětné tématice nemůže dojít k žádným výsledkům, které by se daly vyjádřit jako návrhy článků budoucí úmluvy. Také na závěr své- ho studia jednostranných deklarací států způsobilých založit právní závazky (capable of creating legal obligations under international law) , 35 ke kterému Komise MP dospěla až v r. 2006, formulovala 10 řídících zásad (a set of 10 Guiding Principles) , jejichž text připravila pracovní skupina, working group , pod vede- ním zkušeného internacionalisty Alain Pellet(a) z Francie. K pouhé pozornosti je pak nabídla Valnému shromáždění (to the attention of the General Assembly). V této době byla do programu Komise MP zařazena i problematika diploma- tické ochrany, blíže o tom bude ale následně pojednáno samostatně. 12. Problematika kodifikace náležitostí diplomatické ochrany Od r. 1997 je na „pracovním stole“ Komise MP problematika diplomatické ochrany (diplomatic protection) , pro níž podklady téměř od počátku připravo- val zvláštní zpravodaj John R. Dugard (z JAR). Jedná se o dávný institut, který se zrodil a vyvinul na severoamerickém kontinentu po vítězné válce o nezávis- lost USA (1782), kdy právní ochrana v cizině poškozených amerických občanů byla realizována před arbitrážními komisemi. K jejich zřízení jako první dala podnět Jayova smlouva (JayTreaty of Arbitration 1794), následnými arbitrážními smlouvami se pak tato forma řešení nároků na odškodnění rozšířila i do Evropy. Za dvě století se tudíž plně ustálily a do obyčejové obecně platné právní formy zcela promítly náležitosti výkonu diplomatické ochrany, jako např. požadavek vyčerpání vnitrostátní remedury a otázky trvání státoobčanského svazku fyzic- ké osoby či trvání svazku příslušnosti právnické osoby, jejichž v cizině utrpěná újma je pak podnětem pro výkon diplomatické ochrany. Okolnosti dlouhodo- bé stabilizace dávají v daném případě předvídat, že − v případné kodifikační úmluvě obsažené − písemné vyjádření nepsaných obecně platných náležitostí výkonu diplomatické ochrany bude úspěšným počinem, který pak státy rády 35 Příkladem je egyptská deklarace z r. 1957 o obecném používání Suezského průplavu, k čemuž Egypt při- stoupil po jeho tzv. znárodnění. Lze též uvést v r. 1988 učiněné prohlášení Jordánska, jímž se zříká práva na Západní břeh Jordánu (waiver of claims to theWest Bank) . Spíše odlišný je příklad opakovaného prohlá- šení Francie, že míní upustit od atmosférických nukleárních zkoušek a přejít ke zkouškám podzemním. Teprve MSD svým rozsudky z r. 1974 (Nuclear Tests judgments) označil řečené prohlášení za zakládající mezinárodní závazek Francie. Jeho právním základem však neni úmysl Francie (jako v předcházejících případech), nýbrž až tyto judikáty; ICJ Rep. 1974, p. 259-270.

31