Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

jivě zodpovězena 85 − s výjimkou závazků vznikajících z jus cogens. Nadřazenost Charty OSN je motivována zvláštním postavením této smlouvy a jí zřízeného systém kolektivní bezpečnosti v mezinárodních vztazích. Jus cogens tvoří „normy přijaté a uznané mezinárodním společenstvím států jako celkem za normy, od nichž není dovoleno se odchýlit a které mohou být změně- ny pouze novou normou obecného mezinárodního práva stejné povahy“ (článek 53 VÚSP). Kogentní, nebo také imperativní normy 86 tedy mají vždy obyčejovou povahu a od ostatních, převážně dispozitivních norem se liší jak substantivně, tj. významem hodnot, které chrání, tak procesně, tj. způsobem svého vzniku, jenž zahrnuje potřebu dvojího opinio iuris. Jus cogens patří k mimořádně kon- troverzním konceptům mezinárodního práva a část států i nauky jej dokonce zcela odmítá, nebo alespoň zpochybňuje. 87 Z tohoto důvodu vzbuzovala práce na daném tématu od počátku značně různorodé reakce. Stoupenci jus cogens doufali, že Komise potvrdí existenci jejich oblíbeného konceptu a v ideálním případě dokonce vypracuje výčet konkrétních norem, jež pod něj spadají. Odpůrci naopak věřili, že jim vážený expertní orgán OSN dodá argumenty, s jejichž pomocí jus cogens definitivně zničí. Komise, jak u ní ostatně bývá obvyklé, se oběma těmto extrémům vyhnula a zvolila střední cestu. Uznala, že koncept kogentních norem již dnes tvoří integrální součást mezinárodního práva, přiznala těmto normám hierarchicky nejvyšší postavení v systému mezi- národního práva, současně ale odmítla předložit jakýkoli jejich katalog, jenž by mohl budit zdání komplexnosti. Zpráva tak sice zmiňuje takové normy , jako 85 V bodě 40 závěrů Komise pouze konstatovala, že „Charta OSN byla univerzálně akceptována státy, a konflikt mezi normami jus cogens a závazky podle Charty je proto jen těžko představitelný“. Tato sku- tečnost je dovozována z článku 24 odst. 2 Charty, podle něhož „vykonávajíc tyto povinnosti, Rada bezpečnosti postupuje podle cílů a zásad OSN“, mezi něž se řadí rovněž dodržování mezinárodního prá- va. Komise již bohužel neříká, jak vyřešit konkrétní situaci, kdy by závazek z Charty OSN, který má podle článku 103 aplikační přednost před všemi jinými smluvními i obyčejovými závazky (teoreticky vzato tedy i následně zrofmovanými kogentními pravidly), odporoval normě jus cogens, jež zneplatňuje všechna smluvní a snad i obyčejovná pravidla, která jí odporují. Situace trochu připomíná známou hádanku o střetu všeprobíjející střely a neprůstřelného pancíře, která rovněž nemá žádné plně uspoko- jivé řešení. 86 Více o jus cogens viz např. Hannikainen L.: Peremptory Norms (Jus Cogens) In International Law: Historical Development, Criteria, Present Status, Finnish Lawyers’ Publ. Co., Helsinki, 1988; Paulus A. J.: Jus Cogens in a Time of Hegemony and Fragmentation: an Attempt at a Re-apprisal, Nordic Journal of International Law: Acta Scandinavica uris Gentium, Vol. 74, Issue 3-4, 2005, str. 297-333; a Tomuschat C. a Thouvenin J. M. (eds.): The Fundamental Rules of the International Legal Order . Jus Cogens and Obligations Erga Omnes, Martinus Nijhoff Publishers, Leiden/Boston, 2006 87 Mezi tradiční odpůrce jus cogens patří Francie a francouzská doktrína, byť zde lze v poslední době zazna- menat určitou změnu postoje. Skeptický přístup ke konceptu zastává ostatně i sám zpravodaj Komise ve věci fragmentace Martti Koskenniemi, který se zřejmě právě proto neujal přípravy příslušné studie sám, ale pověřil jí polského člena Komise Zdzislava Galického.

51