Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

ly, mezi nimi SSSR, válečný stav s Japonskem pak ukončil smlouvou o navá- zání diplomatických styků z 19. 10. 1956. I několik dalších států řečenou Mírovou smlouvu s Japonskem (1951) nepodepsalo, tak např. také Čína sjednala (s Japonskem) separátní Mírovou smlouvu, a to v Taipei 28. 4. 1952. Byl tím ale ukončen válečný stav, tedy skutečnost rozhodná pro narovnání především majetkoprávních poměrů spojených s kategorií nepřátelských cizin- ců a jejich majetku; v Evropě provedeno jednostrannými prohlášeními o jeho ukončení (Proclamation of the Termination of the State of War With Germany) . S Itálií a východoevropskými satelity Německa byly sjednány tzv. Pařížské mírové smlouvy z r. 1947, Treaties of Peace with Italy and the Satellite Powers of the European Axis , Bulgaria, Finland, Hungary, and Roumania (10. 2. 1947). Jakkoli je zde ještě uplatněn v podstatě tradiční institut mírové smlouvy, má to své specifikum. Vedle počáteční pojmové neujasněnosti, která stabilizaci jus cogens nutně provázela, důvodem je tu nikoliv jen samo ukončení válečné- ho stavu − jež ještě přinesla např. předešlá Versailleská mírová smlouva (1919) a další mírové smlouvy z této doby −, ale především ta skutečnost, že nyní měla být odlišena odpovědnost pouhých spoluúčastníků (co-participants) na spáchá- ní agrese „hlavními aktéry“, a to nacistickým Německem a militaristickým Japonskem. Řečení spoluúčastníci měli nést jen takovou míru odpovědnosti za újmu, jež jim je k přičtení, tedy jíž skutečně sami svým protiprávním jedná- ním způsobili. Toto „spolupachatelství“ (co-perpetrators) totiž pojmově provází i princip solidarity (joint and several) , spočívající v tom, že celé požadované plnění z titulu odpovědnosti poskytnuté jedním následně osvobozuje od plně- ní ostatní, pokud by ovšem mezi nimi nedošlo k dodatečné dohodě o opaku , tj. k rozdělení (v odpovědnostním vztahu) požadované reparace. Takovou doho- dou jsou pak i s jednotlivými spoluúčastníky uzavřené Mírové smlouvy (1947). Požadavek jejich souhlasu, projeveného podpisem a následnou ratifikací, je tu patrně hlavním důvodem, že i v období, kdy se už uplatňují odpovědnostní právní následky za porušení jus cogens , praxe ještě sahá po institutu, jenž svou povahou do tohoto období už nepatří (srov. výše). Ledva byly aplikovány první odpovědnostní důsledky právě se rodícího nové- ho systému kolektivní bezpečnosti, stihl je historický paradox, jenž se pro- jevil v protichůdných mocensko-politických zájmech a tomu odpovídajících ambicí rozhodných účastníků tohoto systému, USA a SSSR. Změnila se tudíž hypotéza pravidel, jež řečený systém normovala, v důsledku čehož nedošlo už ani k realizaci těch ustanovení Charty Spojených národů , jež donucovací actio

76

Made with FlippingBook Ebook Creator