Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

mnoho situací nepřinášejících rozhodnutí po dlouhá léta, ba celá desetiletí. Nepochybně právě tím nejvíce trpí civilní obyvatelstvo, ježto bývá vystaveno aktům násilí, a to jak ze strany povstaleckého hnutí, tak případně i orgánů teritoriálního státu (humanitární katastrofa). Povstalecké hnutí je vojenskou organizací, jež uplatňuje své mocenské akce v oblasti působnosti územního suveréna, a to právě proti němu. Přitom též vykonává veřejnou moc (pouvoirs publics) , byť embryonální, vůči obyvatelstvu na určitém území, případně i nesouvislém, a co do konkrétního ovládání pro- storově proměnlivém. Výkon veřejné moci povstaleckým hnutím je též roz- hodným kritériem k jeho odlišení od pouhých občanských nepokojů a maso- vých demonstrací (i nepokojných), jakkoli při jejich vystupňování mohou též v povstání přerůst. Nejde tu o pouhou různost intenzity, provázející obě odliš- né situace, nýbrž o rozdíl kvalitativní . Zatímco řečené projevy občanské nepo- slušnosti jsou k označení jako akce soukromých osob, je mocenské ovládání části území už projevem výkonu veřejné moci, který povstalci provádějí svými orgány. Ty pak už nelze pokládat za orgány teritoriálního státu, neboť nejednají v jeho zájmu, nýbrž právě proti němu. Převzetí výkonu veřejné moci (jejích prvků) povstaleckým hnutím vůči urči- tému území a tím také ztráta kontroly nad tímto územím ze strany dosavadní- ho teritoriálního suveréna (jeho vnitrostátních pravidel, týkajících se výkonu územní výsosti) je právě oním rozhodným důvodem, kdy obecné mezinárodní právo takovýto faktický stav již pokrývá svými pravidly ( para-Statal entity ). Tak byť nejsou výslovně povstalci označeni za kombatanty , jejich násilné činy jsou pojmově odlišeny od násilí páchaného soukromými osobami, požívají při pří- padném zajetí statusu válečných zajatců (ale pouze v případě internacionalizace konfliktu), sjednávají tzv. kartelové dohody (negotia belli) , aj. Pokud jde o jimi ovládané území, vychází se zde z požadavku, že dnes už žádné teritorium nesmí ani na okamžik zůstat bez státní moci a tím se stát územím nikoho (territorium nullius, the notion of terra nullius is now archaic) , pročež obecné mezinárodní právo označuje faktického vládce nad daným území za legálního vykonava- tele veřejné moci. Tím jej dnes nejen právně chrání před jinými, kteří by se vůči tomuto územnímu prostoru chtěli mocensky uplatnit (prvotní okupací v minulosti), ale také jej zavazuje k dodržování jeho pravidel, čímž se povsta- lecké hnutí stává i povinovaným subjektem právního řádu mezinárodního. Jeho dispozitivní pravidla jsou ovšem k aplikování jen v rozsahu jejich věcně možného uplatnění a zůstávají pojmově též derogovatelná ve své působnosti Naopak jeho imperativní pravidla jsou ale k aplikování v plném rozsahu, např.

85

Made with FlippingBook Ebook Creator