Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

videl obecného mezinárodního práva, je tomu jinak ve smlouvách o lidských právech, které jsou ve prospěch osob pod jejich jurisdikcí“. 59 Ještě konkrétněji to vyjádřil Výbor pro lidská práva na jinémmístě své obecné poznámky: „V instrumentu, který vyjadřuje velmi mnoho občanských a politic- kých práv, každý z mnoha článků, a ovšem i jejich vzájemné působení, zajišťuje cíle Paktu. Předmětem a účelem Paktu je vytvořit právně závazné standardy lidských práv vymezením určitých občanských a politických práv a jejich zasa- zením do rámce závazků, které jsou právně závazné pro ty státy, které ratifiko- valy; a stanovit účinný kontrolní mechanismus pro přijaté závazky.“ 60 Třebaže by se mohlo zdát, že nelze uplatnit žádnou výhradu vůči některému z práv chráněných Paktem, Komise pro mezinárodní právo na základě praxe států došla k jinému závěru. Ostatně i Výbor pro lidská práva připustil výhrady, když dále formuloval podmínky jejich přípustnosti. Podle Výboru „podmínky musejí být konkrétní a transparentní tak, aby Výbor, ti, kteří jsou pod juris- dikcí vyhrazujícího státu, a jiné státy, smluvní strany mohli mít jasno v tom, jaké závazky k dodržování lidských práv byly nebo nebyly přijaty. Výhrady tak nemohou být obecné, ale musejí odkazovat na konkrétní ustanovení Paktu a označit přesným způsobem svůj rozsah vůči němu.“ 61 Proto se jeví jako vhodné řešení navržené Komisí pro mezinárodní právo ve směrnici 3.1.12, která i u smluv o lidských právech spojuje platnost výhrady s testem slučitelnosti s předmětem a účelem smlouvy. Přitom se musí brát zře- tel na tři významné faktory, kterými jsou: (1) nedělitelnost, vzájemná závislost a vzájemná propojenost práv stanovených ve smlouvě; (2) význam, jaký právo nebo ustanovení, které je předmětem výhrady, má v rámci obecné tendence smlouvy (general thrust of the treaty, économie générale du traité) ; a (3) závažnost dopadu, který výhrada na ní má. 62 12.2 Výhrady k pravidlům jus cogens a k ustanovením týkajícím se nederogovatelných práv Jde o dvě poměrně složité otázky, které spolu do určité míry souvisejí. Protože však ne všechna nederogovatelná smluvní ustanovení jsou nutně odrazem jus cogens , je správné, že Komise pro mezinárodní právo rozdělila tuto matérii do dvou částí. Pokud jde o rozpor s jus cogens , Komise formulovala ve směrnici 3.1.9 kompromisní řešení: „Výhrada nemůže vyloučit nebo modifikovat práv- 59 CCPR/C/21/Rev.1/Add.6 (11 November 1994), § 8. 60 Ibid., § 7. 61 Ibid., § 19. 62 Viz Report of the ILC, GAOR, Sixty-second Session, Supplement No. 10 (A/62/10), s. 115.

97

Made with FlippingBook Ebook Creator