CYIL Vol. 4, 2013

PAVEL CABAN CYIL 4 ȍ2013Ȏ ší kapitoly jsou věnovány některým relevantním prvkům právní úpravy jurisdik- ce a závazku aut dedere aut iudicare obsaženým v mezinárodních úmluvách urče- ných ke stíhání závažných zločinů mezinárodního významu a je v nich poukázáno na závěry, k němuž dospěl Mezinárodní soudní dvůr ve svém nedávném rozsudku týkajícím se „otázek ohledně závazku stíhat nebo vydat“ z 20. července 2012. Ná- sledně jsou srovnány některé charakteristické prvky „smluvní universální jurisdik- ce“ a podmínky pro uplatnění universální jurisdikce podle mezinárodního práva obyčejového (poukázáno je mj. na určité analogie mezi uplatňováním „obyčejové“ universální jurisdikce in absentia a oprávněním každého smluvního státu Úmluvy OSN proti mučení a dalších obdobných úmluv domáhat se vůči státu, na jehož území se nachází údajný pachatel, plnění příslušných závazků podle těchto úmluv, jak toto oprávnění vyložil v uvedeném rozsudku Mezinárodní soudní dvůr). Zmí- něna je též teoretická možnost, že by se obyčejový a „smluvní“ režim universální jurisdikce mohly v budoucnu sblížit, jakož i role, již by v tomto procesu případně mohla hrát navrhovaná mnohostranná úmluva o mezinárodní spolupráci ve věcech trestních ve vztahu ke zločinům podle mezinárodního práva. Závěrečná kapitola je věnována krátkému popisu základních prvků režimu universální jurisdikce obsaže- ného v českém trestném právu. Key words: universal jurisdiction, exercise of universal jurisdiction in absentia , subsidiarity, obligation aut dedere aut iudicare , treaty obligations erga omnes , Czech Criminal Code On the Author: JUDr. Pavel Caban, Ph.D. (*1976) graduated from the Faculty of Law of Charles University in Prague (1999), where he also received his Ph.D. (2006) and externally taught public international law (2006 – 2009). He is an employee of the Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic: from 2000 to 2009 he worked at the International Law Department of the Ministry of Foreign Affairs; since November 2009 he has been posted in the Embassy of the Czech Republic in the Kingdom of the Netherlands. The article was written in the author’s private capacity. The author would like to express his gratitude to Mgr. Miroslav Kubíček for his valuable comments on the first draft of the article. I. Introduction Universal jurisdiction appears to be an indispensable, although currently rather theoretical, component of the gradually evolving global system of the international criminal justice. International criminal tribunals, notably the International Criminal Court, are essential and irreplaceable, but necessarily only a partial actor in the efforts to enforce international criminal justice, since their jurisdiction is not (for the time being) universal and, having regard to their capacities, they are and will be able to