ZÁKAZ NUCENÍ K SEBEOBVIŇOVÁNÍ PŘI ČINNOSTI INSPEKTORÁTU PRÁCE / Jakub Morávek (ed.)

ZÁSADA ZÁKAZU DONUCENÍ K SEBEOBVIŇOVÁNÍ: AUDIOVIZUÁLNÍ ZÁZNAM POŘIZOVANÝ ZAMĚSTNAVATELEM NA PRACOVIŠTI

JUDr. Vendula Mezeiová, LL.M. 1

Úvod Je to téměř pleonasmus jakkoliv komentovat princip zákazu donucování k sebe- obviňování poté, co jeho historickou genezi a pojetí v rozhodnutích Ústavního soudu České republiky bravurně analyzoval někdejší ústavní soudce profesor Pavel Holländer. 2 Avšak je to již deset let od sjednocujícího stanoviska pléna Ústavního soudu 3 k pojetí tohoto principu. Realita si proto žádá výklad a poměřování této zásady v nových kon- textech, jejichž rozmanitost se obecná právní norma jen stěží snaží dostihnout. Tentokrát stojím před otázkou, zda zaměstnavatel pořizující audiovizuální záznam jeho zaměstnanců na pracovišti je oprávněn dovolat se zásady zákazu donucení k sebe- obviňování, pokud by správní orgán požadoval předložení tohoto záznamu ve správ- ním řízení o správním deliktu či přestupku tohoto zaměstnavatele spočívajícím v poru- šení jeho povinností stanovených zákoníkem práce a dalšími právními předpisy. Jelikož nastolená výzkumná otázka se týká odpovědnosti zaměstnavatele za pře- stupek či správní delikt – nejedná se tedy o trestněprávní odpovědnost, nýbrž o de- liktní odpovědnost ve správním trestání, je k jejímu zodpovězení nutno zabývat se judikaturou Nejvyššího správního soudu. Úlohou tohoto vrcholného soudu správního soudnictví je sjednocování praxe správních orgánů, ale i judikatury krajský soudů roz- hodujících ve správním soudnictví. Příspěvek proto v prvé řadě stručným exkurzem ve světle shora vymezené výzkum- né otázky představí obecný postoj Nejvyššího správního soudu k zásadě zákazu donu- cování k sebeobviňování a kriticky ho konfrontuje se závěry Ústavního soudu. V druhé části příspěvek nalézá odpověď na definovanou výzkumnou otázku včetně jejích pro- blematických či dosud nejudikovaných aspektů. V příspěvku autorka dospívá k závěru, že poskytnutí audiovizuálních záznamů po- řízených zaměstnavatelem nelze v kontextu zásady zákazu donucení k sebeobviňování považovat za nepřiměřené, a to zejména v řízeních o správním deliktu či přestupku 1 Doktorandka katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení, Právnická fakulta Univerzity Karlovy a asistentka soudkyně, Nejvyšší správní soud. 2 Pavel Hollander, ‚Zrod a současnost principu nemo tenetur se ipsum prodere‘ [2017] 156(2) Práv- ník 89-113. 3 Stanovisko pléna Ústavního soudu České republiky, sp. zn. Pl. ÚS-st. 30/10 ze dne 30. 11. 2010 publ. pod č. 439/2010 Sb.

42