ZÁKAZ NUCENÍ K SEBEOBVIŇOVÁNÍ PŘI ČINNOSTI INSPEKTORÁTU PRÁCE / Jakub Morávek (ed.)

ZÁKAZ NUCENÍ K SEBEOBVIŇOVÁNÍ OPTIKOU EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA

Mgr. Lucie Matějka Řehořová 1

1 Úvod Následující text má za cíl prezentovat dílčí závěry výzkumného projektu k zastře- šujícímu tématu „ přípustnost záznamů z kamerových systémů jako důkazních prostředků a obecně k otázce předpokladů přípustnosti (legálnosti) důkazních prostředků pořízených prostředky moderní techniky “ prostřednictvím podrobnější analýzy tentokrát reflektující otázku zákazu nucení k sebeobviňování ve vybrané judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. 2. Právní rámec zákazu nucení k sebeobviňování Na úrovni regionální ochrany lidských práv je za jeden z nejefektivnějších systémů z pohledu mezinárodního práva považován systém fungující v rámci a na půdě Rady Evropy, založený na podkladě Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod 2 , a to včetně jejího kontrolního mechanismu. Přestože není právo nepřispívat k vlastnímu obvinění ( nemo tenetur se ipsum accusare ) výslovně v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod zmíněno, patří mezi obecně uznávané mezinárodní standardy a je dovozováno z člán- ku 6, který garantuje právo na spravedlivý proces , a který je dále prostřednictvím příslušných metod interpretace rozváděn a dotvářen judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Právo sám sebe neobviňovat zejména předpokládá, že orgány činné v trestním řízení se snaží prokázat jednání v mezích právního řádu tak, aniž by se uchýlily k důkazům získaným metodami nátlaku nebo útisku proti vůli obviněného. Respektování analyzovaného práva koresponduje s článkem 3 Evropské úmluvy, dle kterého „ Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu .“ Garance zásady zákazu nucení k sebeobviňování přispívá k předcházení justičním omylům a zajištění cílů Evropské úmluvy.

1 Mgr. Lucie Matějka Řehořová působí na Katedře pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Univerzity Karlovy a zároveň jako advokátka v Praze. 2 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (Evropská úmluva o lidských právech). Sjednána dne 4. 11. 1950, ratifikována Českou a Slovenskou federativní republikou dne 18. 3. 1992. Vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. sdělením federálního ministerstva zahraničí. Dále také jen jako „ Evropská úmluva“ či „EÚLP“.

53