ZÁKAZ NUCENÍ K SEBEOBVIŇOVÁNÍ PŘI ČINNOSTI INSPEKTORÁTU PRÁCE / Jakub Morávek (ed.)

3. Vybraná judikatura Evropského soudu pro lidská práva Poprvé se Evropský soud pro lidská práva s námitkou porušení zásady zákazu nuce- ní k sebeobviňování zabýval ve věci Funke v. Francie (stížnost č. 10828/84). V daném případě byl německý občan pan Funke odsouzen za to, že odmítl vydat dokumenty, které požadovaly francouzské celní úřady, a zároveň tvrdil, že francouzské úřady poru- šily jeho právo sám sebe neobviňovat tím, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání s cílem přinutit ho spolupracovat k usvědčení sebe samého, i když si francouzské úřady mohly vyžádat mezinárodní právní pomoc samy i bez jeho přispění. Evropský soud pro lidská práva v uvedeném případu překvapivě stručně 4 konsta- toval, že „… celní orgány vyprovokovaly usvědčení pana Funkeho, aby získaly určité listiny, o nichž byly přesvědčeny, že musejí existovat, ačkoli si nebyly touto skutečností jisty. Protože nebyly schopny či ochotny si je opatřit jiným způsobem, pokusily se přimět stěžovatele, aby předložil důkazy o trestných činech, které údajně spáchal. Zvláštní rysy celního práva … nemohou ospravedlnit takovéto porušení práva každého, “kdo je obviněn z trestného činu”, v mezích samostatného významu tohoto výrazu zakotveného v článku 6, aby mlčel a nepři- spíval k obvinění sama sebe. Proto byl článek 6 odst. 1 porušen .“ 5 Podrobnější interpretaci práva sám sebe neobviňovat poskytl Evropský soud pro lidská práva v případu Saunders v. Spojené království (stížnost č. 19187/91), na je- hož počátku se soud ve Spojeném království zabýval otázkou, zda lze v trestním řízení před soudem použít výpovědi, získané předtím pod hrozbou trestní sankce při mi- mosoudním vyšetřování prováděném obchodními inspektory. Stěžovatel byl podezřelý z machinací s kurzem akcií společnosti Guinness. Inspektoři jmenovaní ministrem obchodu a průmyslu stěžovatele celkem devětkrát vyslechli (tj. nikoli orgány činné v trestním řízení). Tyto protokoly však byly použity jako důkaz v trestním řízení proti stěžovateli. Ten byl pak i na základě těchto protokolů za nezákonné operace na podpo- ru akcií odsouzen k trestu odnětí svobody. Pan Saunders se obrátil na Evropský soud pro lidská práva s tím, že použití jeho výpovědí před inspektory ministerstva obchodu a průmyslu bylo v rozporu s čl. 6 Úmluvy. Evropský soud pro lidská práva po projednání věci konstatoval, že právo neobvi- ňovat sám sebe je primárně spojeno s respektováním vůle obviněné osoby nevypovídat. Jako obecně uznávané právo v právních systémech smluvních stran Úmluvy i jinde se nevztahuje na užití dokumentů, jež mohou být od obviněného získány donucením, existujících nezávisle na vůli obviněného, jako např. dokumentů získaných na zákla- 4 Evropská komise pro lidská práva přitom předtím, než věc postoupila Evropskému soudu pro lidská práva, dospěla k závěru opačnému, když konstatovala, že „ ani povinnost předložit bankovní výpisy ani možnost ukládat pokuty nejsou v rozporu se zásadou spravedlivého procesu; zmíněná povinnost je výrazem důvěry státu vůči všem občanům v tom smyslu, že se neužívají přísná kontrolní opatření, zatímco odpovědnost za škodu způsobenou uložením pokut zcela spočívá na dotčené osobě, pokud odmítne spolupracovat s přísluš- nými orgány .“ (k tomu srov. bod 43 rozsudku Funke v. Francie) 5 Rozsudek ESLP ze dne 25. 2. 1993, Funke v. Francie, č. 10828/84, bod 44.

55