ZÁKAZ NUCENÍ K SEBEOBVIŇOVÁNÍ PŘI ČINNOSTI INSPEKTORÁTU PRÁCE / Jakub Morávek (ed.)

důkazu znamenat porušení práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Bykov v. Rusko , stížnost č. 4378/02). 4. Závěr Představená judikatura, jejímž předmětem je zásada zákazu nucení k sebeobviňo- vání, ukazuje, že rozměr a hranice článku 6 Evropské úmluvy jsou Evropským soudem pro lidská práva nadále interpretovány a upřesňovány. Právo nepřispívat k vlastnímu obvinění zejména předpokládá, že se orgány činné v trestním řízení snaží prokázat vinu bez toho, aby se uchylovaly k důkazům získaným prostřednictvím donucení nebo nátlaku bez ohledu na vůli obviněného; v tomto smyslu je toto právo úzce spojeno s presumpcí neviny obsaženou v čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy. Evropský soud pro lidská práva zpočátku na základě konkrétních okolností zkoumal, zda v konečném dů- sledku dané řízení neporušilo samotnou podstatu práva nepřispívat k vlastnímu obvi- nění. Později bylo judikaturou upřesněno, že při tomto zkoumání je nutné vzít v potaz zejména konkrétní okolnosti případu, jako jsou: povaha a stupeň donucení, existence vhodných procesních záruk a použití takto získaných důkazů.

59